Ze závěrečné zprávy sněmovní vyšetřovací komise k arbitráži CME vs. ČR vyplývá, že podstatný díl odpovědnosti za škodu ve výši více než 10 miliard korun nese ministerstvo financí a jím najatá advokátní kancelář Clifford Chance. Na celé věci není pohoršující to, že Ronald Lauder v arbitráži zvítězil, pohoršující je, že mu to zástupci naší země svým přístupem umožnili. V té lepší variantě je za tím neuvěřitelné lajdáctví, v té horší vážné podezření, že tak stalo na objednávku, ba dokonce politickou objednávku. Odpovědnost za to nesou konkrétní lidé: náměstci a vysocí úředníci (Mládek, Zelinka, Rombald a další), politickou odpovědnost pak ministr (Sobotka), potažmo tehdejší předseda vlády (Špidla).

Že to takhle naplno nepojmenovala sama vyšetřovací komise se dá ještě pochopit. Má totiž své politické limity. Už takhle si její předseda – poslanec ČSSD Stanislav Křeček – dovolil dost a za svoji statečnost, že se v komisi choval daleko více jako právník než jako politik, si od svých stranických kolegů jistě vyslechne své. Ale proč jsou zticha média? Odpověď je prostá: sama mají na hlavě potoky másla.

Jakkoli je jasné, že zdaleka nejde jenom o peníze, ale také o morální integritu současného předsedy vlády, dovolme si to zjednodušení a porovnejme přístup médií ke dvěma kauzám. Na jedné straně je případ Grossova bytu, kde jde o jeden milion, na druhé straně případ prohrané arbitráže, za kterou daňoví poplatníci zaplatili více než deset miliard. Pro pomalejší počtáře: ta druhá částka je deset tisíckrát vyšší než ta první.

Grossově kauze už novináři věnovali stovky tiskových stran novin a desítky hodin televizního a rozhlasového vysílání. Naopak politická a trestně právní odpovědnost za prohranou neprohratelnou arbitráž a škodu v astronomické výši více než deset miliard korun naše média evidentně netrápí. Kupříkladu Česká televize věnovala závěrečné zprávě sněmovní vyšetřovací komise třicetivteřinovou čtenou zprávu v závěru Událostí (16. 2. 2005), MF Dnes (17. 2. 2005) kratičkou zprávičku na čtvrté straně.

Vyplývá z toho jediné: Parkinsonovy zákony stále platí.

18. 2. 2005