Gross mohl s jakous takous ctí odejít. Zůstává beze cti. Páteční hlasování o nedůvěře vládě je jeho uličkou hanby.

Kdyby byl Stanislav Gross odvážný muž a politik formátu hodného funkce předsedy vlády, po demisi křesťansko demokratických ministrů by poslaneckou sněmovnu sám požádal o vyslovení důvěry své vládě. S největší pravděpodobností by ji nezískal, ale mohl ještě odejít s alespoň trochu vztyčenou hlavou.

Stanislav Gross však mužem a politikem hodným funkce předsedy vlády není. Proto se ve sněmovně hlasovalo v obráceném gardu, totiž o vyslovení nedůvěry vládě, což navrhli poslanci ODS. Při známé parlamentní matematice, kdy bylo dopředu jasné, že pro vyslovení nedůvěry budou hlasovat občanští a křesťanští demokraté, zatímco sociální demokraté a unionisté vládu podpoří, byli jazýčkem na vahách komunisté. Poslanci KSČM se nakonec hlasování zdrželi, čímž Grosse nepřímo podpořili.

Znamená to, že aniž získal důvěru, předsedou vlády Stanislav Gross zůstává. Ovšem beze cti. Beze cti nikoli proto, že jej nepřímo podpořili komunisté – na tom, že hájí svůj politický zájem není koneckonců nic špatného –, nýbrž pro svoji zbabělost.

Z poslanecké sněmovny putují k občanům České republiky dvě zprávy. Jedna špatná a jedna dobrá. Ta špatná zní, že muž nehodný té funkce předsedou vlády zatím zůstává. Ta dobrá je, že už i slepý vidí, kdo je kdo.

Účet vystaví Grossovi i jeho fámulům občané při volbách.

1. 4. 2005