Vytáhnout osm měsíců před volbami řádnými kartu voleb předčasných je samozřejmě dokonalý nesmysl. Proč to tedy premiér a od tohoto víkendu také volební lídr ČSSD Jiří Paroubek učinil? Opilý mocí jen pocítil potřebu udělat další mediální teatrální gesto.

Přesto je dobře, že ODS tuhle nesmyslnou rukavici hned druhý den zvedla. Kdyby tak neučinila, vykřikoval by nadutý premiér do všech kamer, že se ho protivníci bojí. Takhle okamžitě prasklo, že posera je sám Paroubek a celá jeho bublina jménem předčasné volby je jen trapné divadélko. Aby tomu všemu Paroubek nakonec nasadil korunu dokonalé absurdity, zatlačen do kouta nabídl pro předčasné hlasování začátek března, tedy termín, který se jen o týden míjí s tříměsíčním moratoriem na předčasné volby, které pro závěr volebního období předepisuje ústava.

Nic nedemaskuje Paroubka lépe, než tahle trapná blamáž. Všechno dělá pouze pro mediální efekt. Za jiných okolností by to byla legrace k popukání sledovat, jak s vervou okresního ochotníka scénářem i gesty pajcuje německého kancléře Schrödera – a jak u toho daleko více připomíná úplně jiného německého kancléře, toho s knírkem –, kdyby nešlo o setsakra vážnou věc, totiž o budoucnost země, a kdyby u toho úsměv pěkně rychle netvrdnul.

Paroubek se v rámci své ochotnické role rozhodného vůdce o víkendu pustil do všech. Do lidovců, do ODS, do prezidenta a v neposlední řadě i do médií. Těm je prý třeba po (Paroubkových) vítězných volbách nasadit náhubek nového tiskového zákona.

Zajímavé ovšem je, že Paroubek na jednu stranu tímto způsobem s médii jakoby válčí a na druhou stranu je využívá, seč může. Dokonce si za tím účelem již sestavil novou mediální skupinu, jež mu zametá cestičky. Parobkovy preference sympatií k některým (jemu vstřícným) mediím už také prosákly do přípravy aktuální mediální legislativy, konkrétně do přípravy digitální novely zákona o vysílání. Přesně tohoto rodu je zvýhodnění jedné nejmenované televize, která si chce prostřednictvím zákona vylepšit své ekonomické postavení.

Za zaznamenání rovněž stojí, že řady bývalých pravicových politiků, kteří pod vidinou korýtka z Paroubkovy vůle v sobě najednou objevili nezměrné sociální cítění, nově rozšířil – coby nejbližší premiérův mediální poradce – i dlouholetý pražský radní Michal Hvížďala. Právě ten má po léta velmi dobré kontakty do nejmenované televize, a to i z důvodů, které v éře politické korektnosti nelze zmiňovat.

No vida, Paroubek a spol. tu v poklidu líčí pasti na svobodu médií a Svěráka s celou jeho kulturně-mediální frontou na Václaváku nevidět, neslyšet. Skoro to vypadá, že před pěti lety jim také nešlo ani tak o svobodu slova, jako o vlastní peněženku a politiku. Asi také mají hluboké sociální cítění.

27. 9. 2005