Prezident na půl úvazku

Následovala řada setkání reprezentací ODS a HZDS. Některých jste se účastnil, jiných ne. Není žádným tajemstvím, že na funkci českého premiéra ODS původně počítala s vámi a s Václavem Klausem na post federální. Které z těchto jednání bylo pro přeskupení sil ODS zlomové?

Určitě to pražské v sídle ODS ve Sněmovní ulici (17. 6. 1992). Bylo zlomem pro mne i pro celou ODS. Tehdy pan Mečiar, který většinou při prvních jednáních HZDS s ODS nebyl hlavním mluvčím a nechával spíše hovořit své spolupracovníky a se svým názorem vystupoval jen v krizových situacích - u pana Klause je to opačně, ten si nechává názory svých spolupracovníků předkládat během jednání na lístečcích a většinou hovoří sám -, tak tehdy pan Mečiar velmi konsistentně vyložil své postoje k česko-slovenské otázce. Pokusím se to interpretovat svými slovy. Řekl tenkrát, že ví, že Evropa spěje ke sjednocení, ale že také ví, že v Evropě pak budou národy dvou kategorií. Národy, které jsou státotvorné, a národy, které jsou regionální. Státotvorné budou ty, které vstoupí do sjednocené Evropy se svým státem, a národy regionální budou ty, které do Evropy vstoupí jako národy, které nemají svůj stát. Teprve pak se uvidí, co bude dál, ale podle jeho názoru se situace vyvine v neprospěch národů regionálních. On má svůj základní cíl, aby Slováci vstoupili do Evropy jako státotvorný národ, tedy jako národ, který má svůj stát.

Tato kategorická kvalifikace celého problému mě přesvědčila o tom, že na rozdíl od pana Čarnogurského neuvažuje pan Mečiar o odlišnostech Čechů a Slováků a o možnostech jejich soužití, pokud bude česká strana garantovat, že Slovensko nemusí být liberální, ale může být jiné. A že skutečně má jasnou představu, že Slováci v roce 2000, pokud ho považujeme za jakýsi mezník, kdy se ve sjednocené Evropě bude rozhodovat o dalším osudu národů, musí být státotvorným národem.

Tato myšlenka se během dalšího jednání chvilku rozvíjela, ale myslím, že podstatně ovlivnila celý další průběh, poněvadž během krátké chvilky se pan Klaus rozhodl, že oznámí veřejnosti, že bude aspirovat na funkci předsedy vlády České republiky. A tím dá i najevo, že přistupuje na stejný požadavek slovenské strany. Chtějí-li Slováci být státotvorným národem, to znamená, nechtějí-li zůstat ve společném státě, protože mají pocit, že v něm nejsou rovnoprávně vidět, pak tedy Češi budou také státotvorným národem a budou mít také svůj státní útvar. A tehdy v pozdních nočních hodinách na tiskové konferenci v zahradě hlavní kanceláře ODS pan Klaus vyhlásil, že se stane předsedou české vlády. Myslím, že to bylo velice symptomatické a symbolické. I pro veřejnost, naši i zahraniční.

Jak se rodily federální orgány?

Jednání o tom, jestli Česká republika a Slovenská republika budou usilovat v konečné podobě o skutečné rozdělení, byly vlastně také sporem o to, zda federální orgány ještě vůbec vytvořit. Pan Klaus velmi usiloval, aby se na přechodné období, ať už bude jakkoli dlouhé, federální orgány vytvořily a řídily případný rozchod federace. Takže vlastně meritem jednání nebyla ideová stránka, zda a proč se rozdělíme, meritem jednání bylo uspořádání federálních orgánů.

Kdy padlo rozhodnutí?

Na třídenním setkání v Bratislavě koncem června. Předcházelo mu jednání na nižší úrovni, kde také padlo rozhodnutí, že ať už to dopadne jakkoli, rozpočty republik budou na bázi každý za své. Na ekonomické rovině tak bylo rozdělení federace definováno dřív než na rovině politické. A v další fázi jednání, kdy už se účastnili i pánové Mečiar a Klaus, došlo k dohodě o vzniku federální vlády. Dohodě však předcházelo velmi složité jednání, ve kterém šlo o to, kolik bude mít federální vláda ministerstev a jaké. A také o to, že bude složena paritně, to znamená nikoli v poměru k počtu obyvatel nebo volebních výsledků, ale pět ku pěti.

Souběžně s dohodou o vytvoření federální vlády se jednalo o orgánech FS, tedy o rozdělení funkcí v předsednictvu FS, ve výborech atd.

Jak se utvářelo personální složení federální vlády?

Dohodnout se, která ministerstva obsadí ta či ona strana, bylo velice obtížné a obě strany byly velice obezřetné. Rád bych připomenul, že nakonec došlo k vytvoření jakýchsi dvojic, konkrétně třeba předseda vlády - první místopředseda, ministr zahraničí - ministr zahraničního obchodu, ministr obrany - ministr vnitra. Dvojic postů, které jsou významově zhruba na stejné úrovni a jestliže jedno ministerstvo z dvojice obsadila česká strana, druhé připadlo Slovensku.

Pak se dohodlo, že předsedou federální vlády bude Čech, ale že bude jmenován i první místopředseda, což předtím nebylo, a to že bude Slovák. Podobně se rozdělily i další funkce. A následovalo pochopitelně několik kol jednání, které konkrétní dvojice osob obsadí tyto posty. Byla to složitá kalkulace, při které si obě strany uvědomovaly, že při tomto téměř bezvýchodném složení vlády, pět ku pěti, může při jakémkoli sporu, kdy se všichni Češi přikloní k jednomu názoru a všichni Slováci k opačnému, dojít k situaci, že se vláda nakonec nedohodne na ničem. Otázkou tedy bylo, jak přesně rozložit síly, aby vláda i v této podivné kombinaci zůstala funkční. Teprve po těchto velice složitých a dlouhých jednáních mohlo dojít ke jmenování federální vlády prezidentem republiky.

Tato federální vláda byla velice netypická i z jiné stránky. Kromě pemiéra totiž měla hned čtyři místopředsedy a jen pět ministrů, neboli ta část, která přímo neřídila ministerstva, byla stejně velká jako část ministerská. Aby se to vyvážilo, rozdělila se zbývající ministerstva, o nichž jsme se dohodli, že jisté kompetence jim i na federální úrovni zůstanou, na místopředsedy a předsedu vlády. Připomínám tedy, že jsem po celou dobu premiérování dělal i ministra zahraničního obchodu a že i ostatní místopředsedové vlády měli různé ministerské funkce. Cílem ovšem bylo tyto funkce utlumit a směrovat přechod těchto resortů co do kompetencí, počtu lidí a výkonů na republiky.

Od počátku vám mnozí vytýkali, že jste vláda likvidační.

Ano, to je pravda, protože faktem skutečně je, že jsme likvidovali určitá ministerstva. Na druhou stranu však musím na obhajobu této vlády jasně říci, že jsme zároveň byli kabinetem, který měl stále ještě dostatek kompetencí k tomu, aby v případě, že by se vývoj jakkoli změnil, řídil chod federace.

Jak tento - dá se říci - nesourodý orgán fungoval?

Vláda vládla a političtí reprezentanti ODS a HZDS jednali. Vláda musela tato jednání respektovat, ale zároveň musela respektovat i své vládní kompetence. Nejprve jsme stanovili plán legislativní činnosti, to znamená, jaké zákony chceme vytvořit. Tento plán se skládal ze tří částí. Za prvé ze skutečně tvořivých zákonů, které nesměly a ani nemohly brát zřetel na to, že tu existuje nějaký konflikt a možný rozpad federace. Za druhé ze zákonů, které umožňovaly, aby se kompetence federace zúžily k obrazu federální vlády. To znamená, že zůstane jen pět federálních ministerstev, ač jsme jich přebírali téměř dvě desítky. Tyto zákony se tedy vztahovaly k tomu, jak zlikvidovat většinu federálních ministerstev a kam začlenit jejich kompetence. Zda přímo na republiky nebo do některých jiných zbývajících federálních orgánů. A postupem dalších jednání ODS a HZDS vznikala směrem k federální vládě ještě poptávka po třetím typu zákonů, které už bezprostředně souvisely se zánikem federace.

Aktualizováno ( Středa, 01 Červenec 2009 00:06 )