Všechno má své příčiny. Podívejme se na jeden takový řetězec kauzalit: schůzka Marka Dalíka s redaktorem Daliborem Bártkem – použití skryté nahrávací techniky – reportáž České televize o poslanci Wolfovi s přílepkem o Dalíkovi – hlasování o nedůvěře vládě – pád vlády – domácí politická krize – zpochybnění českého předsednictví Radě EU –  celkové politické a hospodářské oslabení České republiky.

Jistě, kdyby nebylo Bártka a Dalíka, opozice a její přeběhlíci by si nejspíš našli jinou záminku. Ale žádná kdyby ve skutečnosti nejsou, je jen to, co se opravdu stalo. Prst na spoušti politické krize měla Česká televize.

O Marku Dalíkovi si každý může myslet, co chce, faktem nicméně je, že v rozhovoru s redaktorem Bártkem se nedopustil ničeho nezákonného ani společensky zapovězeného. Jenom Bártka upozornil na možné katastrofální důsledky a že Wolf je jen záminka. Mimochodem – běh dalších událostí mu dal stoprocentně za pravdu. Právě reportáž České televize, respektive přílepek o Dalíkovi, nakonec posloužila jako spouštěcí mechanismus. Opravňovalo tedy něco Českou televizi k použití skryté nahrávací techniky?

V Kodexu České televize, což je dokument schvalovaný Poslaneckou sněmovnou, se píše: „Česká televize je oprávněna použít skrytou kameru nebo skrytý mikrofon pro zpravodajské nebo publicistické účely při zpracovávání tématu vážně se dotýkajícího veřejného zájmu ...“ Je snad ve veřejném zájmu šmírování soukromých rozhovorů? Je snad ve veřejném zájmu následný řetězec událostí? Nota bene, když se Dalík ničeho nezákonného nedopustil a zároveň je zcela evidentní, že ČT jen „šikovně“ nahrála jedné politické skupině?

Pak je tu ovšem ještě jiný řetězec, řetězec osobní odpovědnosti. Začíná u redaktora Dalibora Bártka, pokračuje přes dramaturga Marka Wollnera, šéfredaktora redakce aktuální publicistiky Jiřího Vondráčka a ředitele zpravodajství Milana Fridricha a končí u generálního ředitele Jiřího Janečka.

Schody se zametají odshora. Doufám, že to ví i Rada České televize.

27. 3. 2009