11. 4. 2006

Ve čtvrtek jsem byl ve Zlíně. Udělovala se tu Cena města Zlína a nemohl jsem si to nechat ujít. Proč? Protože letos toto prestižní ocenění obdržel můj vzácný přítel a dlouholetý kolega z Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, filmový historik, chodící encyklopedie českého animovaného filmu, zlínský a baťovský polyhistor Jiří Novotný. Oslaví letos – stejně jako zlínský film – sedmdesátku.

O zásluhách Jiřího Novotného o český a speciálně animovaný film, zlínské filmové ateliéry a zdejší filmovou školu toho bylo napsáno i napovídáno hodně. Když se mi dostalo cti, pronést na slavnostním aktu jakési laudatio, zmínil jsem proto také další – v poslední době spíše opomíjenou či snad smlčovanou – Novotného aktivitu z posledních let. Devět let byl členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Té Rady, kterou současná vládní garnitura na čele se sociálními demokraty křivě nařkla z odpovědnosti za prohranou arbitráž se společností CME a za cenu mnohonásobného porušení zákona ji pak v přímém televizním přenosu odvolala. (Jen tak na okraj: česká justice tenhle případ už třetí rok „úspěšně“ tlačí před sebou.) Nejaktivnějším likvidátorem Rady tehdy byl někdejší ministr kultury Pavel Dostál. A dlužno dodat, že to nebylo poprvé, co Novotnému zasadil ránu pod pás.

O vině Rady a jejím odvolání byly tehdy napsány stovky novinových článků a v televizi odvysílány desítky hodin. Když pak byla Rada očištěna parlamentní vyšetřovací komisí a následně také policií, nenapsal o tom už nikdo a Česká televize tomu věnovala třicetivteřinovou čtenou zprávu na konci Událostí.

Každý ze členů odvolané Rady se se společenskou dehonestací, ba někdy přímo kriminalizací, vyrovnával po svém. Nejhůř to dopadlo právě na Jirku Novotného. Možná proto, že byl z nás nejstarší. Stihl ho těžký infarkt, a když se pak přidaly srdeční potíže, půl roku se potácel mezi životem a smrtí. Snad je v tom ale kus vyšší spravedlnosti, že mu Pánbůh nakonec dopřál vrátit se do života. Cesty Páně jsou prý nevyzpytatelné. Třeba se tak stalo i proto, aby se mu mohlo dostat zadostiučinění v podobě ceny, kterou město Zlín uděluje svým nejvýznamnějším a nejctihodnějším občanům.

Milý Jirko, ještě jednou Ti gratuluji jménem svým i jménem kolegů z Rady.