30. 12. 2005

Ze zprávy ČTK: Žalobce předal soudu druhou a zároveň nejrozsáhlejší z celkem tří trestních kauz europoslance a bývalého ředitele televize Nova Vladimíra Železného. Železného obžaloval z pokusu o poškozování věřitele, jeho někdejší právníky z pomoci k tomuto trestnému činu. Státní zástupce dnes podal k pražskému městskému soudu obžalobu na čtyři obviněné, řekl ČTK mluvčí pražského městského státního zastupitelství Martin Omelka ... Železný a právníci se podle žalobce dopustili trestné činnosti v době od 26. dubna 1999 do počátku roku 2001. „Poté, co společnost CME uplatnila u Mezinárodního arbitrážního soudu nárok na zaplacení dlužné částky  23 350 000 $ s příslušenstvím, podnikali po předchozí domluvě právní kroky k převedení movitého a nemovitého majetku obviněného Železného na nově zakládané právnické osoby,“ popsal Omelka s tím, že Železný s tímto převedeným majetkem nadále disponoval. Obvinění machinacemi zneprůhledňovali pohyb majetku Železného. Znemožňovali tím naplnění předběžných opatření soudů směřujících k uspokojení uvedené pohledávky, dodal Omelka.

Běžný čtenář si toho nemůže všimnout, protože se ve všech těch sporech okolo Novy neorientuje, ale člověka, který má celý případ důkladně prostudovaný – a přesně tohle jsem při psaní knížku Válka o Novu aneb Podvod za 10 miliard znovu a důkladně udělal –, to doslova bije do očí. V těch několika větách mluvčího státního zastupitelství je totiž tolik logických nesrovnalostí, že v člověku okamžitě klíčí podezření, že státní zastupitelství opět vyprodukovalo další ze svých paskvilů.

Nejprve si definujme, o čem je vlastně řeč. Železný se podle Omelky měl dopustit poškození věřitele v období mezi 26. dubnem 1999 a začátkem roku 2001. To znamená de facto mezi svým odvoláním z funkce generálního ředitele Novy, přesněji ČNTS, ke kterému došlo 19. dubna 1999, a rozhodnutím tzv. amsterdamské arbitráže (CME versus Železný), které je datováno 9. února 2001. Právě v něm se totiž objevuje zmiňovaná částka 23 350 000 dolarů. Ale pozor!

Pohledávka ve výši 23 350 000 dolarů není něco, co 9. únoru 2001 předcházelo. Naopak – 9. února 2001 teprve vznikla! Takže Železný se v souvislosti s částkou v této výši mohl jen těžko dopustit  poškození věřitele v období mezi 26. dubnem 1999 a začátkem roku 2001, jak uvádí Omelka, když žádný takový dluh ještě neexistoval.

Ano, Železný a CME v období mezi 26. dubnem 1999 a 9. únorem 2001 vedli spor, zda Železný společnosti CME způsobil či nezpůsobil nějakou škodu, když CME odstřihl od zisků televize Nova. Konkrétně tím, že držitel licence CET 21 odstoupil od smlouvy se servisní firmou ČNTS, vlastněnou Lauderovou společností CME. Ale právě amsterdamská arbitráž svým rozhodnutím ze dne 9. února 2001 určila, že Železný společnosti CME žádnou škodu nezpůsobil (!).

Částka 23 350 000 dolarů souvisí s něčím jiným. Amsterdamská arbitráž totiž s odvoláním na skutečnost, že Železný porušil konkurenční doložku příslušné smlouvy, zároveň zrušila jeden dřívější obchod mezi Železným a CME a oběma stranám nařídila, aby si vyměnily původní plnění. Železný měl vrátit CME právě oněch 23 350 000 dolarů, společnost CME Železnému akcie firmy Nova Consulting. Ale znovu opakuji: tahle povinnost dne 9. února 2001 teprve vznikla.

Když už by tedy státní zástupce chtěl Železného v souvislosti s částkou 23 350 000 dolarů popotahovat za poškozování věřitele, musel by takový čin umístit do období po 9. únoru 2001 a nikoli před toto datum. Takhle to postrádá veškerou logiku. Ano, je pravda, že Železný posléze se zaplacením částky 23 350 000 dolarů váhal. Ale je také pravda, že nakonec celou sumu vyrovnal. Ve světle této skutečnosti se aktuální obvinění státního zástupce jeví nesmyslné dvojnásob.

Doslova se nabízejí palčivé otázky. Že by odpovědný státní zástupce nebyl na dostatečné odborné výši? Nebo se v případu neorientuje? Či snad pracuje na politickou objednávku? Nelze si totiž nepovšimnout, že se blíží volby, že Železný je předsedou politické strany Nezávislí demokraté a po jeho úspěších v senátních a evropských volbách ho není radno podceňovat, že vstup tohoto uskupení do Poslanecké sněmovny a do koalice pravého středu by skoro jistě znamenal konec jakýchkoli nadějí ČSSD na setrvání u vlády a že kriminalizace politických protivníků je pro sociální demokraty pracovní metodou.