079 Gross pošťákem, stejně jako Špidla
Špinavá hra |
16. 5. 2005
V únoru tohoto roku ukončila svoji práci vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny k prošetření okolností prohrané arbitráže se společností CME a Sněmovna schválila její závěrečnou zprávu. V reakci na to zaslali členové před dvěma lety odvolané Rady pro rozhlasové a televizní vysílání předsedovi vlády Stanislavu Grossovi výzvu tohoto znění:
Závěry poslanecké komise k vyšetření okolností arbitráže CME vs. ČR jednoznačně vyvracejí odpovědnost Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) za více než desetimiliardovou škodu, kterou Česká republika utrpěla.
Ve zprávě se doslova píše: Komise se plně ztotožňuje se závěrem londýnské arbitráže, když tato vyslovila, že „žádný ze skutků, nebo absence skutků ze strany mediální Rady nezpůsobil investici pana Laudera přímé či nepřímé škody“.
Právě prohraná stockholmská arbitráž byla v dubnu 2003 hlavním důvodem k odvolání členů RRTV Poslaneckou sněmovnou a následně předsedou vlády Vladimírem Špidlou. Křivé obvinění a výlučně politicky motivované odvolání členy RRTV hrubým způsobem poškodilo v osobním i profesním životě. Žádáme proto předsedu vlády Stanislava Grosse, aby k této skutečnosti zaujal veřejné stanovisko a vyvodil náležité důsledky.
Ing. Zdeněk Duspiva
JUDr. Pavel Foltán
PhDr. ThLic. Radek Mezuláník
Ing. Martin Muchka
RNDr. Josef Musil, CSc.
Jiří Novotný
Mgr. Petr Štěpánek
Mgr. Milan Trojan
Mgr. Petr Žantovský
V Praze dne 16. února 2005
Stanislav Gross si dal s odpovědí na čas, měl jiné starosti, nicméně před svojí demisí ještě stihl odpovědět. Stalo se tak dopisem ze dne 22. dubna 2005 (č.j. 06571/05-KPV) adresovaným mojí osobě:
Vážený pane magistře,
odpovídám na Vaši výzvu o zaujetí stanoviska k odvolání členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání v souvislosti se závěry Komise Poslanecké sněmovny k vyšetření okolností arbitráže CME vs. Česká republika, kterou jste mi zaslal 16. února 2005.
Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, Radu pro rozhlasové a televizní vysílání tvoří 13 členů, které jmenuje a odvolává předseda vlády na návrh Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, a to neprodleně po obdržení návrhu.
Z uvedeného je zřejmé, že předsedovi vlády nepřísluší, aby posuzoval či přezkoumával legitimitu usnesení, které přijímá Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, přičemž návrhem obsaženým v tomto usnesení je vázán a příslušné úkony je povinen učinit neprodleně. Na této skutečnosti nic nemění ani závěry Komise Poslanecké sněmovny k vyšetření okolností arbitráže CME vs. Česká republika.
S pozdravem
Stanislav Gross
Tak, a máme to! Byli jsme sice „popraveni“ na základě vykonstruovaného obvinění, popravčí knoflík zmáčkl předseda vlády, ale všechno je v pořádku, všechno je podle zákona.
Abych se přiznal, jinou odpověď jsem od Stanislava Grosse ani nečekal. Byl jsem jenom zvědavý, jestli v sobě najde odvahu říci alespoň: Sorry, hoši! Nenašel. Naopak setrval v pozici, kterou už předtím zaujal jeho předchůdce ve funkci Vladimír Špidla, totiž že předseda vlády je jenom pošťák Poslanecké sněmovny. Není se ostatně co divit, vždyť i on sám – stejně jako Špidla – se osobně podílel na hlasování, kterým vládní poslanci znásilnili zákon a navrhli odvolání Rady. Pokud ovšem žijeme v právním státě i „pošťácké“ úkony předsedy vlády, které někoho poškozují, by měly být přezkoumatelné soudem.
Spor členů odvolané Rady s předsedou vlády a Poslaneckou sněmovnou pokračuje. Zatím proběhlo jediné jednání v pracovně právní věci u obecného soudu, z pohledu odvolaných členů jednání spíše vedlejší či zabezpečovací. (Soud žalobu v první instanci zamítl. Členové Rady prý nebyli v pracovně právní vztahu. To je koneckonců pravda. Skutečností, že zákon přesně určuje, jaké okolnosti musí nastat, aby bylo možné Radu odvolat, a že poslanci to nerespektovali, se soud vůbec nezabýval. Bude následovat odvolání.) Hlavní spor by se měl ale odehrát u jiného, totiž správního soudu, ke kterému stěžovatele odkázal Ústavní soud. Správní soud ovšem nikam nespěchá. Ani po dvou letech od podání žaloby ještě nenařídil jednání.
Nu což, kdo si počká, ten se dočká!
Aktualizováno ( Úterý, 30 Červen 2009 13:03 )