22. 12. 2004

Jestliže po tom všem, co už bylo o prohrané arbitráži se CME objektivně zjištěno (a také zveřejněno), napíše nějaký novinář něco podobného, jako Erik Tabery v Respektu (Návrat okradeného investora, Respekt 52/2004), nabízejí se jako vysvětlení pouze tři možnosti: autorova slepá víra, hloupost, nebo ještě něco horšího. Případně nějaká kombinace.

„Když se před pěti lety rozhodl tehdejší generální ředitel televize Nova Vladimír Železný vyšoupnout americké společníky, kritizovala to většina médií. Byl to čistý podvod, u kterého navíc sekundoval stát (konkrétně Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, která byla v rukou ODS a ČSSD),“ píše Tabery.

Skutečnost: Nejprve „vyšoupl“ Lauder – přesněji spíše Fred Klinkhammer – Železného. Jenže vstoupit do války s tehdejším 60ti procentním vlastníkem licence a ještě k tomu v okamžiku, kdy CME byla v obrovských finančních potížích a Nova byla její jedinou zlatou slepicí, bylo čiročiré bláznovství. Jestli něco ohrozilo Lauderovu investici, pak právě toto. Vše ostatní, co následovalo, bylo už jen řetězcem následků. V jednom má Tabery pravdu: o podvod později skutečně šlo. Ale v úplně jiném slova smyslu, než má na mysli (viz níže).

Dále Tabery píše: „Návrat CME není známkou jen toho, že nakonec existuje určitá spravedlnost a dá se jí dovolat, ale i toho, že se v Česku pomalu mění politická a podnikatelská kultura.“

Skutečnost: Návrat CME do Novy je normální obchod. Pro nakupujícího (Lauder) navýsost prestižní a pro prodávajícího (PPF) tím pádem neuvěřitelně výhodný. Nalhávat sobě i čtenářům, že jde o spravedlnost, je směšné a ještě k tomu hloupé.

Taberymu v tomtéž čísle úspěšně sekunduje také Marek Pokorný: „(Laudera) o Novu v roce 1999 připravil její ředitel Vladimír Železný za přihlížení poslanců a Rady pro rozhlasové a televizní vysílání...“

Skutečnost: Obchodní spory v právním státě nemohou řešit ani poslanci ani regulační orgán, náleží to pouze soudům. Poslanecká vyšetřovací komise svoji závěrečnou zprávu teprve vydá. Ale už i s tím, co z jejího šetření dosud proniklo na veřejnost, lze mít za objektivně prokázané, že ani Rada pro vysílání ani poslanci společnosti CME žádnou škodu nezpůsobili. Zcela jednoznačně to konstatuje i nález paralelní londýnské arbitráže. Hlavní díl odpovědnosti za prohranou stockholmskou arbitráž a tím pádem i za ztrátu 10 miliard padá (a právě zde je slovo podvod namístě) na ministerstvo financí, jím vybranou advokátní kanceláře Clifford Chance a v neposlední řadě také na dva podjaté stockholmské arbitry, pány Kühna a Schwebela.

Nevidět po celou dobu arbitrážních sporů nic, co by hovořilo ve prospěch České republiky, a naopak všechny proběhlé děje pokřivit tak, aby vlastní zemi poškozovaly, to chce vpravdě značnou dávku křiváctví. Tabery  i další novináři z Respektu ho po několik let projevovali vskutku víc než dost. Majitel Respektu Karel Schwarzenberg možná žije v iluzi, že vydává prestižní časopis. Skutečnost je však bohužel jiná. Respekt je propagandistický škvár, který nese svůj díl viny na vytvoření atmosféry, která vedla k poškození republiky o 10 miliard korun. Čím dřív na to nový pan senátor přijde, tím lépe především pro něho. U lesníka se to totiž možná tak nebere, ale pro politika je to doslova diskvalifikující, je-li něco podobného jeho vizitkou.