17. 12. 2004

(Psáno pro Lidové noviny)

Kdyby zástupce šéfredaktora Lidových novin Jaroslav Plesl nebyl hlupák, všiml by si, že válka o Novu skončila už loni.

Kdyby Plesl nebyl hlupák, neprozrazoval by na sebe ještě rok poté, že po celou dobu kopal za jednu stranu sporu. A je úplně jedno, zda z naivity či kvůli jiné motivaci.

Kdyby Plesl nebyl hlupák, věděl by, že univerzálním smiřovadlem rozvaděných podnikatelů jsou peníze. Udělají-li oboustranně výhodný obchod, rádi zapomenou na minulé sváry. A nebyl by celý natěšený na vendetu, která není na programu.

Kdyby Plesl nebyl hlupák, který se v právním pozadí novácké kauzy vůbec neorientuje, nemohl by odpovědnost za prohranou arbitráž  přisuzovat Radě pro rozhlasové a televizní vysílání a ještě k tomu v souvislosti s navýšením základního jmění CET 21, navíc nikdy neuskutečněným. Nečiní tak dokonce ani stockholmští arbitři.

Kdyby Plesl nebyl hlupák, neukazoval by prostoduše na Ivana Langera, který v roce 1999, byv předsedou sněmovní mediální komise, americké investory zcela správně odkázal na soudy. Jenom (opakovaně) prozrazuje svoji politickou předpojatost.

Kdyby Plesl nebyl hlupák a alespoň vzdáleně tušil, kdo byl v mediální branži v toku času s kým a proti komu, nemohl by naprosto neomaleným způsobem napadnout majitele internetového serveru Česká média Jaroslava Berku z přelétavého řiťolezectví. Právě Berka totiž za celou dobu sporu o Novu svého obchodního partnera nikdy nezměnil.

Protože Plesl hlupákem je, napsal do úterních Lidovek takovou snůšku pitomostí, jaká se nachází v jeho „komentářích“ Lauder zdraví Langera a Vovkovi koně, Berkova smůla a Kellner do učebnic.

Jediná nepochopitelná věc proto je, proč redakce Lidových novin takového hlupáka zaměstnává a ještě k tomu na postu zástupce šéfredaktora.