„Politika se dnes neprovozuje jako souboj idejí a programů, nýbrž povětšinou jako přeboje, kdo svému soupeři vylije na hlavu více sraček,“ zamýšlí se nad současnou politickou situací u nás i v zahraničí Petr Štěpánek, první místopředseda Trikolory, podle kterého jsme na prahu totality, kdy se liberální demokracie krok za krokem přeměňuje na diktaturu menšin. „Štěpením sil asi není, když se politici vydají různými cestami, protože se názorově rozešli. Štěpením sil je, když si politici stejných názorů zakládají další a další straničky, jen aby každý mohl být předsedou,“ popisuje Štěpánek dění na rozdrobené české vlastenecké frontě a zároveň poodhaluje to, proč se Trikolora v letošních volbách pustila do bližší spolupráce s hnutím SPD. „Přestože exprezident Klaus před sněmovními volbami vyzýval národně orientované strany, respektive SPD a Trikoloru, ke společnému postupu, není žádným tajemstvím, že realita byla taková, že mladý Klaus a Okamura se navzájem opravdu, ale opravdu nemuseli. Tohle nyní odpadlo,“ říká Štěpánek.

Na české politické scéně se stále dokola mluví o nutnosti spojovat síly. Přesto i nadále dochází ke štěpení a dnes a denně sledujeme zakládání nových a nových politických stran či hnutí. Čím je to podle vás způsobeno?

Zbytnělá ega, osobní nevraživosti, amatérismus, spasitelský komplex, politická naivita, z každého kousek a zároveň všechno dohromady.

Na druhou strnu také o Trikoloře by někteří mohli tvrdit, že vznikla tím, že ji založili dva poslanci zvolení za ODS Václav Klaus ml. a Zuzana Majerová. To nepovažujete za štěpení sil?

To asi není ten nejlepší příklad. Klause z ODS prasácky vyhodili a Majerová naopak projevila charakter, protože jako jediná z tehdejšího poslaneckého klubu se ho zastala. Navíc, štěpením sil asi není, když se politici vydají různými cestami, protože se názorově rozešli. Štěpením sil je, když si politici stejných názorů zakládají další a další straničky, jen aby každý mohl být předsedou. Jako kdyby každý, kdo má do zadku díru, musel mít vlastní politickou stranu. K čemu to vede? Protože spolu bojují o stejného voliče, nejvíc na sebe pak vzájemně útočí lidé, kteří by naopak měli táhnout za jeden provaz, neboť jejich skuteční političtí protivníci se nacházejí úplně jinde.

Trikolora se od svého založení snažila profilovat jako pravicová strana, čemuž napovídalo i vaše loňské spojenectví se Svobodnými a Soukromníky. Při pohledu na letošní kandidátky vás to však víc táhne ke spolupráci s SPD. Převážil taky "vlastenecký" proud před "pravicovým" směřováním Trikolory?

Politická scéna se nedělí pouze na pravo-levé škále, ale také podle jiných kritérií. V posledních letech je čím dál důležitější dělení na globalistické, respektive eurofilní subjekty na straně jedné a národně orientované na straně druhé. Přestože exprezident Klaus před sněmovními volbami vyzýval národně orientované strany, respektive SPD a Trikoloru, ke společnému postupu, není žádným tajemstvím, že realita byla taková, že mladý Klaus a Okamura se navzájem opravdu, ale opravdu nemuseli. Tohle nyní odpadlo.

Přestože chápu, že nebudete chtít spekulovat, přesto se zeptám, jestli v tomto propojování Trikolory s SPD vidíte dlouhodobější trend, který může vyústit i v daleko těsnější spolupráci?

Nepředbíhejme. Uvidíme. Zkušenost z nadcházejících voleb si v Trikoloře určitě vyhodnotíme a naši kolegové z SPD jistě taky. V žádném případě bychom však do budoucna neměli dopustit – a myslím, že je to v zájmu nejen těchto dvou subjektů –, aby i po dalších sněmovních volbách skončilo více než milion hlasů pod stolem. Kdyby se tohle nestalo, žádný pětislepenec by tu nevládnul. Při současných těsných výsledcích mohou i jednotky procent, které se buď započítávají, nebo naopak nezapočítávají, rozhodovat o tom, kdo tu bude vládnout.

Proč vůbec Trikolora ve všech dosavadních volbách hledala nějaké předvolební spojence? Není to na jedné straně projev malého sebevědomí a na druhé straně trochu matení voliče?

Trikolora měla skvělý start, pak ji ale totálně zbrzdil covid. V době nejrůznějších omezení a lockdownů, kdy musíte dřepět na zadku doma, se politika dělá blbě všem, ale nové, ještě nezavedené straně obzvláště. Pak následoval nemastný výsledek v krajských volbách. Do nich šla Trikolora samostatně. Spojenectví se Svobodnými a Soukromníky pro sněmovní volby dohodl ještě mladý Klaus, aniž se s kýmkoli moc radil. A pak se na všechno vykašlal. Všechny nedořešené problémy včetně prázdné kasy spadly na Majerovou coby první místopředsedkyni.

Velkou inspirací pro spojování politických sil by mohla být koalice SPOLU, které se podařilo díky spojení ODS, KDU-ČSL a TOP09 vyhrát poslední parlamentní volby. Neměl by si z toho vzít příklad i zbytek politického spektra?

V řadě měst a v naprosté většině senátních obvodů taková dohoda o spolupráci, o vzájemné podpoře, respektive o zbytečném nekonkurování si existuje, ať už mezi SPD a Trikolorou nebo ještě na širší bázi neformálního Spojenectví Říp, které sdružuje vlastenecké politické subjekty. V Praze je to bohužel trochu jinak. Společné kandidátky vytvořily SPD a Trikolora, ale pár dalších si opět jede po své linii. V Praze tak kandiduje 22 seskupení, přičemž tak pět, možná šest z nich by raději mělo táhnout za jeden provaz. Kdo z toho bude opět profitovat, je naprosto zřejmé. Ale ať se pak nikdo nediví, že současné pražské šílenství bude jen v mírně pozměněné podobě pokračovat.   

A pak je tu opět také pár vyložených naschválů. Kupříkladu na svém domovském Olomoucku kandiduje s podporou SPD do Senátu předsedkyně Trikolory. A co udělal člověk, kterému právě Majerová loni otevřela politický prostor? Sám nikde nekandiduje, ale za svůj nový politický subjekt, který má prakticky stejný program jako Trikolora, tam nasadil člověka, který v onom obvodu ani nebydlí. K čemu je to dobré? Proč? Abychom se už v 1. kole vybili navzájem? Musel bych pouze zopakovat svoji odpověď na první otázku.

Česká politika je čím dál tím více charakteristická vzájemným osočováním politických konkurentů. Vidíme to např. na stále pokračujícím souboji současné vlády s Andrejem Babišem. Dlouhodobým terčem narážek a nálepkování je však také Trikolora, pochopitelně také SPD. Opravdu se dnes politika bez vzájemných útoků dělat nedá?

Máte pravdu. Politika se dnes neprovozuje jako souboj idejí a programů, nýbrž povětšinou jako přeboje, kdo svému soupeři vylije na hlavu více sraček. Není to tak jen u nás. Odstrašujícím příkladem jsou Spojené státy americké. Prezidenta Trumpa tam „demokraté“ nenechali normálně vládnout ani jediný den. Po celé své funkční období čelil nejrůznějším nařčením včetně obvinění, že se zapletl s Ruskem, aby se na samém konci jeho prezidentování potvrdilo, že to od prvopočátku byl výmysl.

Takhle to dopadá, když se liberální demokracie krok za krokem přeměňuje na diktaturu menšin. Progresivisté všech možných barev a odstínů to snad ani jinak neumějí. Už nejde pouze o to soupeře porazit, ale zašlapat ho do země. Sundat obrazy, povalit sochy, spálit knihy. I tohle už se děje. Ale to už není demokracie, nýbrž totalita.

Při pohledu na komentáře na sociálních sítích by se mohlo zdát, že Trikolora si to v poslední době nejvíce schytala především za svůj postoj k válce na Ukrajinu, kdy i vás mnozí často kritizovali za vaše údajně proruské postoje a malou podporu napadené Ukrajině. Co vy na to?

Co je proruského na konstatování, že dějiny nezačaly 24. února tohoto roku ve čtyři hodiny ráno? Co je proruského na konstatování, že rusko-ukrajinský konflikt má hluboké historické příčiny a velmocenské souvislosti? Co je protiukrajinského na konstatování, že Spojené státy americké vedou s Ruskem prostřednictvím Ukrajiny proxy válku? Co je špatného na tom, že voláme po zastavení bojů, usednutí k jednacímu stolu a hledání kompromisů, prostě po diplomatickém řešení? Co je špatného na tom, že kritizujeme politiku sankcí, které víc jak Rusku škodí našim vlastním občanům?

Trikolora ruskou agresi odsoudila, rozumnou pomoc skutečným válečným uprchlíkům považujeme za samozřejmost, ale zavírat oči před celým kontextem ukrajinské války nebudeme, stejně jako si vyhrazujeme právo kritizovat Fialovu vládu za to, že nás zcela nezodpovědně zatahuje do cizí války. Říkáme navíc úplně to samé, co kupříkladu doyen světové diplomacie Henry Kissinger nebo významný americký ekonom Geoffrey Sachs či papež František. To jsou také ruští švábové? Ono je to spíše tak, že někteří lidé mají zdejší zcela jednostrannou propagandou vymyté mozky a nevidí si do huby.

Jsem si jistý, že v poslední době je už to ale spíš naopak, že čím dál víc lidí si uvědomuje, že právě Trikolora od samého počátku zaujala k ukrajinské válce realistický postoj a že naše názory jsou na rozdíl od mnoha jiných rozumné, zodpovědné, a navíc po celou dobu zcela konzistentní.

Do jaké míry nahrávají této vyostřené politické kultuře česká média? Zvládají podle vás roli hlídajícího psa demokracie?

Jsme svědky procesu, kdy se někdejší liberálně demokratický režim postupně mění v diktaturu menšin. Celé skupiny občanů jsou vystrkovány na okraj společnosti, zcela legitimní postoje a názory jsou ostrakizovány a cenzurovány, lidé jsou umlčováni, nálepkováni, dehonestováni a v poslední době už i kriminalizováni. Média hlavního proudu nezvládají vůbec nic. Naopak jsou hlavními spoluviníky této společenské atmosféry, protože kdo jiný než právě média má dávat různým názorům prostor. A když říkám různým názorům, myslím tím opravdu celé názorové spektrum. Média hlavního proudu v současné podobě nejsou hlídacím psem demokracie, nýbrž služebním plemenem jedné názorové skupiny a v mnoha případech spíše bojovými psy utrženými ze řetězu.

Ptal se Karel Výborný, 19. 8. 2022

Originál rozhovoru ZDE