Rozhovory - 2021

Petr Štěpánek patří k nejhlasitějším pravicovým konzervativcům. V devadesátých letech zakládal ODS, dnes ji však přirovnává k havlovské kavárenské úderce. Proto oblékl dres formace Trikolóra Svobodní Soukromníci, kterou pokládá za jedinou pravicovou alternativu. Coby stínový ministr kultury říká, že kultura nepotřebuje politiky, to spíš politici potřebují kulturu. V rozhovoru podrobně popisuje, co chce změnit nejen na resortu kultury, ale také proč je tak důležité vrátit do Sněmovny pravicové myšlenky.

Jste stínovým ministrem kultury pravicové volební formace Trikolóra Svobodní Soukromníci. Jak byste kulturu řídil?

Jsou určité oblasti lidského konání, ve kterých je lepší, když do nich politici moc nestrkají nos. Hrozí totiž nebezpečí, že tam nadělají víc škody než užitku. Kultura je určitě jednou z nich. Já na základě své celoživotní zkušenosti říkám, že kultura nepotřebuje politiky, to spíš politici potřebují kulturu. Kultura nepotřebuje řídit, ona se totiž uřídí sama. Potřebuje jen stručná a jasná pravidla. Naopak mnoha politikům by dozajista neuškodil nějaký výchovně-vzdělávací kurz kulturního chování.

Někteří politici, třeba někdejší ministr kultury Pavel Tigrid, navrhovali zrušení Ministerstva kultury. Co si o tom myslíte vy?


Žijeme v určitém historickém, společenském a kulturním kontextu. Ministerstvo kultury má jak u nás, tak obecně v Evropě historickou tradici. Není potřeba to měnit. Role ministerstva není, nebo přesněji by neměla být, v nějakém politickém či ideologickém zasahování do živé kultury, jde především o péči o naše kulturní dědictví. Na druhou stranu je pravda, že umění vždycky žilo také z donátorů, přičemž v současnosti tuhle roli do značné míry přebral stát. Nemá cenu se přít, zdali je to dobře, nebo špatně, je to prostě tak. Jde o to, dělat to co možná nejspravedlivěji.

Jaký by byl váš první krok v roli skutečného ministra?

Než cokoli začnete dělat, je potřeba zmapovat si terén. Asi bych v sobě nezapřel, že jsem celoživotní muzikant. Moje první kroky by vedly do České filharmonie. To je nejvíc, opravdový svatostánek české kultury. Ale moc prosím, aby to nebylo chápáno, že snad mám cokoli proti svatostánkům jiným.

Ať se nám to líbí, nebo nelíbí, i kultura je hodně o penězích. Souhlasíte? Co byste změnil?

V osmdesátých letech jsem hrával se slavnou plzeňskou skupinou Odyssea. Zvukaře nám tenkrát dělal Karlouš Hahner, neuvěřitelný exot, svéráz a bohém. Na otázku, v čem je tajemství dobrého zvukaře, odpovídal: „Chce to jen drobné zásahy do mixážního pultu.“ Co tím myslel? Když si představíte mixážní pult se všemi těmi jeho hejblaty, šavlemi a potenciometry, chce to během produkce už jen drobné korekce. Něco maličko přidat, něco trochu ubrat. Něco naostřit, něco zjemnit. V kultuře platí obecně to samé. Ten systém je už dávno nastavený, funguje, a není proto potřeba dělat kdovíjaké zásahy. I tady stačí někde jen maličko přidat a někde trochu ubrat. Prostě žádné hrubé zásahy do „mixážního pultu“.

Co si pod tím představit konkrétně?

Třeba dotace pro kulturní časopisy. Současná praxe je taková, že dotována jsou víceméně pouze periodika inklinující doleva. Příchod pravicového ministra kultury by neměl znamenat, že tyhle peníze úplně utne, nýbrž že je nasměruje také k aktivitám hájícím jiné pohledy na kulturu, společnost i politiku.

Co říkáte na kulturu, ve které Ježíš na jevišti znásilňuje muslimku? Dodnes okolo toho běží soudy.

Jsem tolerantní člověk. Každému jeho nebe. Když se někdo chce prezentovat jako úplný idiot, nechť tak pro mě za mě činí. Aspoň víme, co je zač. Jiná otázka je, zdali mu na to máme přispívat z veřejných peněz. Můj názor je, že ne.  

Pojďme k politice. Občas o vás někdo napíše, že jste politický turista. Jste?

Obzvláště komické je, když to zazní z ODS. Už Winston Churchill kdysi pravil: „Abych nemusel měnit názory, změnil jsem stranu.“ Mám to stejně. ODS jsem sice v roce 1991 spoluzakládal, ale když opustila principy a politiku, kvůli kterým vznikla, raději jsem odešel. Po 25 letech. Následně jsme po německém vzoru založili Alternativu pro Českou republiku. To bylo v roce 2016. Měl jsem tenkrát za úkol sepsat její stanovy, s čímž jsem si poradil velmi jednoduše. Opsal jsem původní stanovy ODS, ty z 90. let. Když pak vznikla Trikolóra, přešla do ní téměř celá Alternativa. Nač tříštit síly. Tolik k mému politickému turismu. Vyměnil jsem sice dres, ale jdu pořád stejným směrem. V této souvislosti mě napadá, že přímo turistický oddíl je spíše politická strana, která se z uskupení na podporu Klausovy politiky přeměnila na havlovskou kavárenskou úderku. A nemusela u toho ani měnit název.

V Trikolóře došlo před časem ke změně. Václava Klause v jejím čele vystřídala Zuzana Majerová Zahradníková. Jak to vidíte vy?

Všechno zlé je k něčemu dobré. Pod Klausovým vedením Trikolóra spíše „takticky“ zamlčovala, že politicky stojí vpravo. Zuzana Majerová je v tomhle naopak naprosto otevřená. Pokud si tenhle přístup zachová, a já nevidím žádný důvod, proč by to mělo být jinak, opravdu se tu může rodit česká Železná lady. Znám Zuzanu už hezkých pár let, ostatně není žádným tajemstvím, že jsme blízcí přátelé, ale v posledních měsících mě znovu a znovu příjemně překvapuje. Roste týden od týdne. Že bude lídrem nějaké politické formace, si nevybrala, po Klausově rezignaci to na ni, jak sama říká, prostě spadlo. A ona před touhle nesmírnou odpovědností neutekla, byť si tím nesmírně zkomplikovala život, nemluvě o nechutných osobních útocích od některých šmejdů. Zkrátka neměla a nemá to jednoduché, ale fakt neznám většího srdcaře a pracanta. Když říká, že konzervativní hodnoty a pravicovou politiku bude hájit, i kdyby měla být úplně poslední, jediná a proti všem, je to pravda. Coby bigbeatový sexista ze staré školy navíc musím konstatovat, že je to krásná baba.

Dlouhodobě kritizujete Českou televizi. Co vám na ní nejvíc vadí?


Problém České televize není v tom, co vysílá, ale v tom, co všechno nevysílá. Svět a politika jsou mnohem pestřejší. Česká televize je ale hlásnou troubou pouze jednoho názorového proudu. Říkejme mu třeba liberálnědemokratický. Jenže tahle liberální demokracie už dávno není ani liberální, ani demokracie. Namísto střetu různých názorů, ať už jde o cokoli, nám z Kavčích hor servírují předvařený bruselský eintopf.

Jste nejen stínový ministr kultury, ale také garant Trikolóry pro média. S čím jdete do voleb?


Chceme dát více svobody privátním provozovatelům vysílání, aby se mohli názorově profilovat podle vlastního uvážení. V praxi už se to stejně děje. Doposud pro ně, aspoň co do nejrůznějších pravidel vyváženosti, platí úplně stejná pravidla jako pro veřejnoprávní média. Jenže ta pravidla jsou ze začátku 90. let, kdy tu byly pouze čtyři celoplošné kanály, ČT1, ČT2, Nova a Prima. Dnes jsme technologicky i kvantitativně někde úplně jinde. Ať si každý vysílá, co chce. Noviny a časopisy taky nikdo nediriguje.

Pro veřejnoprávní média by naopak měla platit přísnější pravidla, aby prostě nebylo možné, že za peníze všech uspokojují pouze část veřejnosti. Chceme také zrušit povinné televizní a rozhlasové poplatky. Variantou je financování přímo ze státního rozpočtu, anebo dobrovolnost poplatků. Prostě normální svoboda rozhodnutí. Komu se tahle jednostranná masírka líbí, ať na ni přispívá. Zase tu platí, každému jeho nebe! Pokud jsou pravdivé průzkumy veřejného mínění, kterými se vedení ČT tak rádo ohání, totiž jak velké procento diváků je s vysíláním ČT spokojeno, a že by dokonce rádi platili víc, žádné vyschnutí finančních zdrojů přece nehrozí. Ostatně i BBC, velký vzor, se vydává touto cestou.

Ptal se Karel Výborný, 21. 7. 2021

Originál rozhovoru ZDE