Napsali o mně - 2020

ROZHOVOR „Bidena prezidentem provolala ta samá média, která po čtyři roky nenechala na Trumpovi nit suchou,“ říká hudebník Petr Štěpánek. V souvislosti s korespondenčním hlasováním podotýká: „Mně tu rozhodně něco smrdí.“ A dodává: „Nestrašme se navzájem komunisty. Dnes jsou pro svět mnohem nebezpečnější všichni ti pokrokářští novolevičáci, maskovaní tu do zelena, tu do duhova, tu do růžova či srocení pod pirátskou vlajku. Harrisová bude jejich princeznou.“ Na závěr nevynechal ani naši politickou scénu a Andreje Babiše.

Atmosféra kolem prezidentských voleb v Americe byla, a vlastně stále je, skutečně velmi vyhrocená. Jak vy hodnotíte výsledky? Na FB v různých příspěvcích naznačujete, že situace zatím rozhodně není úplně jasná a zmiňujete, že ačkoliv Donald Trump podává řadu žalob, média nepočkala na soudní verdikty a prohlásila rovnou Bidena zvoleným prezidentem…

Obvykle to v povolebních Spojených státech amerických chodívá takhle. Hlasy ještě zdaleka nejsou sečteny, ale když už se výsledky v jednotlivých státech unie jeví, že jsou jednoznačné a počet potenciálních volitelů, kteří pak 14. prosince prezidenta formálně opravdu zvolí, dosáhne čísla 270, poražený kandidát zvedne telefon a zavolá vítězi, aby mu pogratuloval. Jinými slovy, uzná svoji porážku. Teprve pak vítěz pronese do kamer děkovný projev, ve kterém přijme své vítězství. Finální počty, kolik kde pro kterého kandidáta hlasovalo voličů, se pak ještě dlouho dopočítávají, ale na již známém výsledku to nic nemění.

Letos je to jinak. Poprvé v historii Spojených států došlo k masivnímu použití korespondenčních hlasů, které v některých státech ex post skokově změnily poměr hlasů. Existují mnohá svědectví o možném porušení pravidel, o možném falšování výsledků. Prezident Trump za těchto okolností svoji porážku neuznal, čemuž se vůbec nedivím, Bidenovi nezatelefonoval, aby mu pogratuloval, a naopak jeho právní tým podává řadu žalob v několika státech unie.

Biden a Demokratická strana přesto za halasné podpory zcela jednostranných médií postupují, jako by všechno probíhalo jako obvykle. Neprobíhá. A v tom je problém. Prohlášení Bidena za „president-elect“ je poněkud předčasné.

Václav Klaus připomněl, že normálně odevzdané hlasy by výhru a další 4 roky v Bílém domě jasně přiřknuly Trumpovi. Byly to korespondenční hlasy, co hlasování otočily ve prospěch Bidena. Klaus se pozastavil nad údajnými podvody, provázejícími poštovní hlasovací lístky. Sdílíte jeho obavy? Jaký je váš názor na korespondenční hlasování?

Někde jsem četl, že korespondenční hlasování letos v USA použilo především kvůli obavám z koronaviru 100 miliónů voličů, to znamená dvě třetiny z celkového počtu. Zároveň je nám jako neochvějná pravda předkládána teze, že korespondenční hlasování v mnohem větší míře použili voliči Demokratů. Já opravdu nevím, jak to bylo ve skutečnosti, ale mně na tomto tvrzení cosi nesedí. Nemyslím si totiž, že v Americe je to nějak jinak než třeba u nás nebo kdekoli jinde. A zkušenost je taková, že ono pomyslné dělení na „chřipečkáře“ a „poseroušky“ nikde nejde po stranické linii, nebo po linii pravice / levice, nýbrž naprosto napříč nejrůznějšími kolektivy, stranami či uskupeními. V Americe ale zřejmě mají v některých okrscích voliči Demokratů z koronaviru až desetkrát větší strach než voliči Republikánů, tedy alespoň dle výsledků sčítání korespondenčních hlasů. Mně tu rozhodně něco smrdí.

Za vítěze voleb označuje Bidena, dá se říci že od začátku tedy krátce po ukončení hlasování i ČT. Na FB ČT 24 už 9. listopadu například napsali: „Joe Biden vyhrál, Donald Trump se s tím nechce smířit, Kamala Harrisová se stane první ženou ve viceprezidentském úřadu. Ohlédnutí za divokým americkým víkendem v přehledu.“ Pod tím vidíme nápis „Poražený Trump“.  Od některých diskutujících ale zato, že Bidena už označují za vítěze voleb, sklidili dost ráznou kritiku. Co na to říct?  Jak je možné, že ČT vynáší takovéto možná dost předčasné „soudy“?

Česká televize není jediná, kdo v případě Bidena jede na vlně „přání otcem myšlenky“. A nejenom přání. Namísto, aby za těchto okolností všichni počkali na dopočítání hlasů, případně přepočítání hlasů či na verdikty soudů, můžeme pozorovat doslova úprk Bidena, úprk Demokratů, úprk médií, rozuměj úpornou snahu dotlačit „realitu“ do podoby, že je hotovo, že je vše jasné, že je vše nevratné. Přestože není hotovo, není vše jasné a nic není nevratné. Rozhodně ne zfalšované volby, pokud se soudní cestou prokáže, že skutečně zfalšované byly.

Nebo. K čemu jinému, než vytvoření tohoto zdání, jsou všechny ty průzkumy, jež nám sdělují, že prý i voliči Republikánů většinově uznávají za nového prezidenta Bidena? Průzkumy, které jsou navíc asi tak stejně hodnověrné jako ty, které předpovídaly drtivou modrou vlnu, jež smete nejen Trumpa, ale i Republikány. Vyloženě směšné jsou pak ty mediální vyprávěnky, kterak Biden již sestavuje tým, jenž pokoří koronavirus.

Ale zpátky k ČT. Tam je samozřejmě všechno při starém. Její letošní Americká volební noc sice nebyla tak strašná jako ta před čtyřmi lety, ale že zvláště z některých redaktorů jejich sympatie k Demokratům a antipatie k Trumpovi doslova kapou, bylo i letos vidět. Kupříkladu jak Martin Řezníček vedl rozhovor s Eliškou Haškovou Coolidge, rozuměj Trumpovou voličkou, bylo fakt na proplesknutí. Opravdu běs! Naši mistři světa ve skoku do řeči, skáčou pouze, když s někým nesouhlasí. Prozrazují tím ale na sebe víc, než jim může být milé.

Jak celkově hodnotit přístup médií k těmto volbám a vlastně i k celému prezidentskému období Donalda Trumpa?

Co v tento okamžik udělala média? Co v tento okamžik udělal Biden? Média nepočkala na dopočítání či přepočítání hlasů, ani na soudní verdikty. Naopak. Prohlásila Bidena zvoleným prezidentem (president-elect). Biden to přijal. A od té chvíle v souručenství se spřátelenými médii pádí vpřed, aby vytvořil co největší dojem, že všechno je v nejlepším pořádku. Není.

Bidena prezidentem provolala ta samá média, která po čtyři roky nenechala na Trumpovi nit suchou. Ta samá média, která zcela odhodila jakoukoli masku objektivity a vyváženosti a spolu s Bidenem a jeho Demokratickou stranou vedla proti Trumpovi nesmiřitelnou, ba často podpásovou předvolební kampaň. Ta samá média, která dlouhodobě vypouštěla do světa nepravdivé, zřejmě cinknuté předvolební průzkumy. Ta samá média, která nyní naprosto bezprecedentně vypnula Trumpův projev, projev prezidenta Spojených států amerických. Běs! Ta samá média, která nectí dávnou právní zásadu, že slyšena má být i druhá strana. Ta samá média, která si prvním dodatkem americké ústavy o svobodě slova vytírají zadek. Ta samá média, která již dávno zabila svoji vlastní důvěryhodnost.

Ano, americké televizní stanice až na výjimky uťaly v půlce živě přenášený projev stávajícího prezidenta Donalda Trumpa s poukazem na to, že šíří lži a nepodložené informace ohledně voleb. Jak se na tento krok televizních stanic ke stále ještě stávajícímu prezidentovi díváte?

To je další šílenost. Odkud ty stanice vědí, že Trump šíří lži, když ještě není dopočítáno či přepočítáno a soudy ještě neproběhly? Co je to za nesmysl? Nebo že prý nepředkládá důkazy. Ale ty se přece předkládají soudu. Jen blázen si je vystřílí předem, aby se na ně protistrana mohla předem připravit. A i kdyby Trump říkal nepravdy, i to má právo. Stejně jako kdokoli jiný. Právem názorových oponentů zase je, aby na to nějakým způsobem reagovali. Ale vypínat prezidenta? Proboha, kam ten svět spěje!

Ale zase, nic nového pod sluncem. Tohle přece my, kteří jsme podstatnou část svých životů prožili v totalitě, dobře známe. A o to víc jsme na podobné praktiky citliví. Tuhle životní zkušenost ovšem na Západě nemají. A nemají ji ani příslušníci naší mladé generace, kteří za sametové revoluce ještě tahali kačera nebo si v uhláku hráli na havíře. Myslím všechny ty piráty, zelené, neziskovkáře a jiné politické zpovykance, kteří ve jménu své jediné „pravdy“ vyvolávají ty nepříšernější duchy totalitní minulosti. Životní zkušenosti sice mají značně omezené, ale o to víc už přesně vědí, jak má svět fungovat. Ale kdyby jen to, ještě to chtějí ordinovat všem ostatním.

A jak hodnotit 4 roky Trumpa v úřadu prezidenta USA, co dělal dobře a co špatně? Například stahoval vojáky USA ze světových bojišť a je za 46 let prvním prezidentem USA, který nezačal žádnou válku. Lze jej za toto pochválit?

Určitě. Zrovna nedávno jsem v nějakém dokumentu viděl, a hlavně slyšel prezidenta Reagana a znovu jsem si uvědomil, že kromě toho, jak to měl v hlavě krásně ideově srovnané, ještě to uměl podávat s grácií a laskavostí, prostě tak, že jej, když ne milovali, tak určitě ctili téměř všichni. Tohle Trumpovi chybí. Ale buďme i k němu spravedliví. Někdo to nedávno hezky přirovnal ke krasobruslení. Technická hodnota skvělá, umělecký dojem nic moc. Ale co naděláme, když nikdo jiný než Trump ten prapor odporu proti nadvládě nadnárodních korporací, „washingtonských bažin“, „hlubokého státu“ (deep state), potažmo elitářů z NWO nepozvedl? Polévku si také můžeme uvařit jenom z toho, co je k dispozici, a ne z toho, co ve spíži není.

Lidová tvořivost bývá geniální. Po internetu teď mimo jiné koluje také Trumpův obrázek, na kterém říká: „Ve skutečnosti nejdou po mně, jdou po vás. Já jim jenom stojím v cestě.“ To je naprosto přesné.  

Biden slibuje sjednocení Ameriky. Podle Hillary Clintonové jeho vítězství označuje novou kapitolu USA. Jak moc se podle Vás Amerika, pokud bude Bidenovo vítězství potvrzeno, změní?


Je naprosto směšné, když ausgerechnet Biden vyzývá Američany, aby se nyní sjednotili. Rozuměj, aby se sjednotili za ním. Za reprezentantem té Demokratické strany, která zvolení Trumpa prezidentem v roce 2016 nikdy nepřijala. Té Demokratické strany, která Trumpa nenechala normálně vládnout ani jediný den. Té Demokratické strany, která v boji proti Trumpovi podporovala dokonce i pouliční nepokoje. Té Demokratické strany, která kašle na standardní soudní procedury. Té Demokratické strany, která se tak strašně bojí demokracie a jejích standardních postupů, pomalých, nudných a dlouhých, že před nimi utíká, seč jí síly stačí. Té Demokratické strany, která Ameriku sama rozdělila.

A co bude Bidenova politika znamenat pro politiku vůči Rusku a Číně?


Nepředbíhejme. Prezidenta Spojených států amerických bude 538 volitelů, nominovaných z jednotlivých států unie, volit až 14. prosince. Já opravdu nevím, jak to nakonec dopadne. Počkejme si. Já bych byl samozřejmě radši, kdyby Trump výsledek ještě zvrátil, ale ani když vyhraje Biden, botky si kvůli tomu nerozkousám, jak kdysi pravil Rychlonožka.
 
Mohou se západní státy těšit na americkou podporu ve věci zelených technologií a „transatlantické vazby“? Co očekávat vojensky, politicky, geopoliticky?

Netřeba pochybovat o tom, že vše dobré a chvályhodné, kam Trump Spojené státy a svět posunul, by demokratická garnitura vrátila zpátky. Šílenství progresivistů je bezmezné.

Hodně se mluví i o Kamale Harrisové. Co od ní čekat? Někteří ji označují za komunistku…

Nestrašme se navzájem komunisty. Jejich čas už skončil. Dnes jsou pro svět mnohem nebezpečnější všichni ti pokrokářští novolevičáci, maskovaní tu do zelena, tu do duhova, tu do růžova či srocení pod pirátskou vlajku. Harrisová bude jejich princeznou. A pro nás ostatní naopak největším nebezpečím. Raději nedomýšlet Bidenův věk a eventualitu, že by nastoupila místo něho.

„Svět ztrácí jedinou šanci zastavit hradbu narůstajícího socialismu,” uvedl také Václav Klaus na adresu amerických voleb. Lze s tímto názorem souhlasit? Byl Trump jakousi bariérou, která chránila staré dobré Spojené státy? Ostatně, podobně promluvila nedávno i vdova po Waldemaru Matuškovi Olga Matušková…

Ano, je to přesně tak. Klaus má jako obvykle pravdu a opět je o kolo napřed. Nijak mě nepřekvapuje ani to, že se s ním ztotožňuje i prostá Floriďanka Olga. Jen je škoda, že její i naše socialistická životní zkušenost je bohužel nesdělitelná a evidentně nepřenosná. A už vůbec ne do západních, potažmo amerických médií či na tamní univerzity.   

Mnozí liberální demokraté u nás se nyní těší, jak se po Bidenově triumfu zbaví Babiše a Zemana a jak z Česka vymetou údajnou rusko-čínskou agendu. Domníváte se, že k něčemu takovému nyní dojde?

Tyhle závěry bych nedělal. Hlavně proto, že naše politická scéna vůbec není tak přehledná, zvláště pak co se týče našich vztahů s Evropskou unií či „washingtonskými bažinami“, jak by se mohlo na první pohled zdát. V lecčems si totiž Babiš s „demoblokem“ mohou podat ruce.

Ptal se David Hora, 14. 11. 2020


Originál rozhovoru ZDE