Napsali o mně - 2020

ROZHOVOR „Tento způsob provádění opatření spíš než všeobecnou zodpovědnost generuje zbytečnou represi, a hlavně udavače nikoli nepodobné Pomocné stráži VB,“ říká k situaci kolem koronaviru hudebník Petr Štěpánek a kroutí hlavou především nad zákazem nočního vycházení. V rozhovoru pochválil bývalého prezidenta. „Klaus je hlasem rozumu ve světě, který se zbláznil“. Vyjádřil se i k postoji Andreje Babiše vůči dnes už bývalému ministrovi Prymulovi a premiéra příliš nešetřil. Nevynechal ani ČT a Maláčovou a Novu a Suchoně. A padla dost rázná slova.

Vláda tento týden schválila další opatření proti šíření koronaviru, jako například zákaz nočního vycházení, nebo nedělní uzavření obchodů. Vy jste na fb zmínil „zbytečnou buzeraci“.  Jak celkově vnímáte situaci kolem koronaviru a jak to vláda podle Vás zvládá?

Někdo se tu zřejmě zbláznil.  Restaurace, hospody a bary jsou zavřené, divadla ani kina nehrají, všude chcípnul pes, nikde nikdo, a do toho vládní potentáti vymyslí ještě zákaz nočního vycházení. Ti samí potentáti, kteří v minulých měsících pokazili, na co sáhli, a především zanedbali ochranu těch nejohroženějších, tzn. seniorů 65+, to teď opožděně dohánějí buzerací všech. Buzerací namnoze nesmyslnou a nelogickou. Buzerací víc škodící než pomáhající. Dokonce i psi teď mohou v noci jen na 500 metrů od domova. To asi proto, že všude chcípnul pes. Lidem se pak nelze divit, že protestují. Ostatně je to jejich právo. Covid necovid. Tento způsob provádění opatření spíš než všeobecnou zodpovědnost generuje zbytečnou represi, a hlavně udavače nikoli nepodobné Pomocné stráži VB.

Vy osobně opatření dodržujete?


Dodržuju. Ani nikoho k jejich nedodržování nevyzývám. Ale o řadě z nich, respektive o jejich rozsahu si nic dobrého nemyslím.

Vy jste nedávno sdílel písničku skupiny Unisono „Píseň pro dvacet sedm českých pánů“ a napsal jste, že některé písně mají trvalou platnost. Jak „aplikovat“ na dnešní dobu (nebo v čem vidíte podobnost s dnešní dobou)?

Tu píseň jsem složil v roce 1988. Za soumraku socialismu. Byla to pak jedna z písní sametové revoluce. „Když někdo tvrdí, že je černá barva bílá / Pánbu s námi, to je teda síla / a pak chce důkaz, jak jsme loajální / no to je doba vskutku epochální.“

Ta podobnost je v tom, že už zase platí, že odlišné názory, než jsou ty jediné „správné“, jsou potlačovány, vytěsňovány, zesměšňovány, mazány, cenzurovány. Což se zdaleka netýká pouze třeštění okolo covidu.

Václav Klaus st. mluví v souvislosti s koronavirem o tom, že „pod pláštěm opatření jsou likvidovány svoboda a ekonomika. Podle něj jsou „rozvraceny veřejné finance státu, jsou vytvářeny dluhy, které budou zatěžovat nás a naše potomky dlouhá desetiletí.“ Sdílíte tento jeho názor?

Sdílím ho naprosto beze zbytku. Klaus je hlasem rozumu ve světě, který se zbláznil. Ono totiž celé to šílenství, jež nás obklopuje a dusí, už dávno nemá pouze rozměr epidemiologický či úzce zdravotnický, nýbrž také setsakra ekonomický a politický. Už jsem to o Klausovi párkrát řekl i napsal a platí to pořád. Klaus bývá o kolo napřed. Nejenom proto, že toho má načteno mnohem víc než ostatní, ale stále má také okolo sebe tým kreativních lidí, kteří nahlížejí realitu i z jiných úhlů a nebojí se chodit proti proudu.

Staré přísloví říká, že sytý hladovému nevěří. Platí to i v době koronavirové. Největší bojovníci za uzavření všeho a všech se nejčastěji rekrutují z těch, kteří mají své jisté a které všechna ta opatření finančně nijak nezasahují. Mají své gáže, své platy, své mzdy, své důchody, zkrátka své peníze, svůj pravidelný příjem. Stabilní a jistý. Pak jsou tu ale také ti druzí. Ti, kteří v důsledku opatření, jež jsou namnoze nelogická, nesmyslná a přepálená, přicházejí o práci, o peníze, o firmy, zkrátka o existenci. Tohle mi zrovna napsal jeden přítel: „Jinak já jsem už úplně v... Už jsem vše zavřel. Lidi na pracák. Úvěry mě dostihnou tak za dva měsíce. Přijdu asi i o střechu nad hlavou. Je to fakt děsný. 70 lidí jsem propustil.“

Zachraňovat jedny tím, že ničíme druhé, je omyl, ba přímo zločin.

Na druhou stranu se v médiích píše o tom, jak se zaplňují kapacity nemocnic, zákroky, které nejsou akutní se odkládají, řada zdravotníků prosí lidi, aby nebrali koronavirus v žádném případě na lehkou váhu. Nebojíte se, že se u nás nakonec zopakuje takzvaný „Italský scénář“ z letošního jara?


Strašení vždy a všude nadělá víc škody než užitku. Takže se není co divit, že leckomu z covidu už hrabe, když ho média jedou sedm dní v týdnu a čtyřiadvacet hodin denně. Ale máme masivní zdravotnická zařízení, máme dobrý a mnohde dokonce skvělý zdravotnický personál. Potřebujeme jen lepší organizaci, lepší prevenci, potřebujeme jen korekci systému. Jeden příklad. Lůžka obložená „covidovými“ pacienty, kterým už prakticky nic není. Leckde zabírají podstatnou část kapacity. Ale opravdu nechci fušovat do řemesla profesionálům. Ostatně neobjevuju žádnou Ameriku. Tohle se dávno ví. Jen s tím nikdo nic nedělá. Ono je to totiž pro nemocnice výhodné kasírovat od pojišťovny peníze za obložená lůžka s pacienty, kterým (už) nic není a nevyžadují prakticky žádnou péči.

Tento týden se nám také vyměnil ministr zdravotnictví. Co na tolik diskutovanou schůzku Romana Prymuly s Jaroslavem Faltýnkem říkáte?

Věci nejsou takové, jaké jsou, ale takové, jak se jeví. A nic se nestalo tak, jak se to stalo, ale jak řekli, že se to stalo, v médiích.

Bylo správné, že Babiš ihned mluvil o tom, že by měl Prymula odstoupit nebo že navrhne jeho odvolání?


Babiš měl dvě možnosti. Buď Prymulu pokárat, ale nesejmout ho. Protože uprostřed řeky se nepřepřahá. Asi by to od médií slíznul, ale to přece silný politik musí umět ustát. Anebo to udělat tak, jak to udělal. Tedy že nastavil záda a vyhověl větru vanoucímu z ulice i médií. Tradičně zvolil tu zbabělejší variantu. Nic překvapivého.

Kolem té schůzky je dodnes řada otazníků. Myslíte, že je tady možnost, že se chtěl Prymuly někdo zbavit, jak někteří naznačují? Kdo by mohl mít takovou motivaci a proč?

Ani to nelze vyloučit. Vše, co je s covidem a vším tím humbukem kolem spojeno, totiž nemá pouze zdravotnický rozměr, ale je to také obrovský byznys. Takže není jedno, kdo kde sedí, kdo kde rozhoduje, kdo kde co přiděluje a objednává. Ať už na ministerstvu, na krajích či ve Všeobecné zdravotní pojišťovně. A zvláště pak, když samotní členové vlády či jejich nejbližší příbuzní podnikají ve zdravotnictví.

Existuje v tuto dobu vůbec v ČR nějaká společenská a politická autorita, ke které by se národ mohl upnout? Je to prezident?

Ne. Bohužel ne. A prezident Zeman už vůbec ne. Což ale zdaleka nesouvisí pouze s covidem. V žádném případě prezidentovi neupírám, aby měl i říkal své názory. Ale od hlavy státu se také očekává, že bude reprezentantem celé společnosti. Hlava státu prostě nemá být vůdcem, byť neformálním, pouze jedné názorové skupiny, jež se přetlačuje s jinou názorovou partou. Prezident má být nad tím vším. Nad sváry běžné každodenní politiky. Václav Klaus měl coby prezident také své názory, ale takhle fatálním způsobem společnost nedělil. Být prezidentem je role. Klause také mnoho lidí nemusí, ale je třeba mu přiznat, že tuhle roli hrál ze všech tří našich polistopadových prezidentů zdaleka nejlépe.

ČT odvysílala výrok Jany Maláčové, které označila premiéra Babiše za debila. Obrovská diskuze se zvedla nejen kolem toho, co Maláčová řekla, ale i proto, že ČT, konkrétně Nora Fridrichová „pustila“ na veřejnost to, co řekla ministryně „mimo záznam“. Co říci na to, že se ministryně takovýmto způsobem vyjádřila o předsedovi vlády a pochybila ČT, když slova pustila na veřejnost?


Na téhle vaší otázce si můžeme hezky ilustrovat, z kolika stran se dá věc nahlížet. Řekla Maláčová pravdu? Je únosné, aby se ministr takto vyjadřoval o předsedovi vlády? Má premiér takového ministra z vlády okamžitě vyrazit? Má veřejnoprávní televize pouštět na obrazovku věty vyřčené „off record“? Patří něco podobného do seriózní publicistiky? Je toto veřejná služba, nebo obyčejný bulvár? Každý si jistě umí odpovědět sám.  

Ale abychom nezapomněli na Fridrichovou. A nejen na ni. Budu se jen opakovat. Problém České televize není v tom, že vysílá publicistiku „a la“ Fridrichová či „a la“ Wollner. Problém České televize je, že nevysílá žádnou jinou. Pohledů na svět je více.

A máme tady další „televizní kauzu“ a sice rozhovor moderátora Suchoně, který se na Nově ostře pustil do prezidenta České lékařské komory. Způsob vedení rozhovoru vyvolal velkou bouři a Nova se moderátora rozhodla stáhnout na nějakou dobu z obrazovky. Zajímalo by mě, co říkáte nejen na tolik diskutovaný rozhovor ale i na to, jak se k tomu postavila televize?


Je to ten nejodpornější způsob provozování politiky. Vytipovat si skupinu obyvatel a tu pak učinit viníkem čehokoli. Prostě štvát jedny lidi proti druhým. Nacisté měli židy, komunisté kulaky, keťase a jiné škůdce socialismu. Prezident lékařské komory Kubek má občany, kteří cílem své nedělní sluncem zalité procházky učinili farmářské trhy na pražské náplavce. De facto říká, že lidé umírají, protože oni si kupují biomrkev. Jenže ti lidé nic neprovedli, nic neporušili, nic nezavinili. A navíc je to naprostá demagogie, ba přímo hloupost a nebetyčná drzost. Televizní moderátor mu za to dal přes pysk. Dobře udělal. To, že vedení Novy Suchoně následně stáhlo z obrazovky, považuju za mimořádně zbabělé, hloupé, nechutné, odporné, ba přímo přizdisráčské.

A je možné na těchto dvou případech srovnat přístup ČT a televize Nova?

V České televizi je to jinak. Tam je Kubek, kámoš a ve funkci šéfa Lékařského odborového klubu i České lékařské komory dědic povedeného ministra Ratha, nacházejícího se toho času v nápravném zařízení, oblíbenou mluvící hlavou v roli nezpochybnitelného odborníka. Těch lékařských komor ale máme víc. Prezidenta jiné lékařské komory, jenž je na rozdíl od Kubka, který není ani tak moc expertem jako spíše odborářem ve službách lékařů-zaměstnanců, ve svém oboru, tj. ve stomatochirurgii a laserové orofaciální onkologii, mezinárodně uznávanou kapacitou, ovšem na veřejnoprávní obrazovce už moc nespatříte. Jaksi vymizel. Říká totiž něco jiného, než se aktuálně – už skoro povinně – nosí. Ale asi není komora jako komora. Některá komora si je v orwellovské tradici evidentně rovnější než jiná komora. Aspoň na Kavčích horách určitě.

To vše dohromady zrcadlí bídu zdejší žurnalistiky hlavního mediálního proudu. Je jednostranná, služebná, svazácky aktivistická, vystrčíš hlavu, hned ti ji setnou. Kdyby se i v České televizi vyhazovali moderátoři za to, že se s nadstandardním důrazem na něco opakovaně ptají, nezbyl by tam takřka nikdo. Problém Kavčích hor ovšem je, že tam jsou takhle vysazení pouze na ty, se kterými ideově nesouzní. Své politické milce si tam naopak hýčkají a rozhovory s nimi vedou, jako když másla horkým nožem ukrajuje.

Ptal se David Hora, 1. 11. 2020

Originál rozhovoru ZDE