POLOČAS HORKÉHO ROKU „Havla disidenta beru, k Havlovi polistopadovému politikovi mám množství výhrad,“ říká hudebník Petr Štěpánek. A dodává: „Havel coby sebestředný a pouze sebe milující macho, jenž má potřebu vyprávět Olze o svých záletech, je mi odporný.“ V rozhovoru promluvil o tom, v co by se mohlo zvrtnout výročí sametové revoluce i o tom, proč stále „zaostáváme“ za Západem. Nevynechal ani Milion chvilek pro demokracii a rázně se vyjádřil na adresu Davida Kollera. Ohledně ruského prezidenta říká: „Rusko nemohlo potkat nic lepšího, než že po věčně opilém Jelcinovi přišel někdo, kdo na rozvrácené Rusi udělal pořádek.“

Právě letos si připomínáme 30. výročí sametové revoluce. Tento rok ale zatím příliš slavnostně nepůsobí. Od dubna tato země čelí vlně demonstrací a vládní nestability. Navíc, národ je velmi „rozhádaný“, především na sociálních sítích agresivita mezi lidmi roste. Máme nebo nemáme důvod slavit 17. listopad?

Nevím, jestli slavit, ale připomínat si určitě. Dá se však očekávat, že část veřejnosti i politiků se pokusí využít 30. výročí Velké sametové k jakési revoluční repríze, k pokusu o další převrat. Jenže napodruhé se historie obvykle opakuje jako fraška. Koneckonců vidíme to už dnes.

A jak s odstupem doby vnímáte osobnost Václava Havla? Co říci na to, že pojem „Havloidi“ je dnes už téměř nadávka? A kdo je podle Vás typický „Havloid“?

Havloidi jsou lidé, kteří si z mrtvého Havla udělali modlu, jakousi svatou monstranci. Já tohle vytváření kultu osobnosti nazývám kim-ir-senizací Václava Havla. Ti lidé jsou směšní, protože Havlovu odkazu vlastně jen a jen škodí. Havla disidenta beru, k Havlovi polistopadovému politikovi mám množství výhrad, Havel coby sebestředný a pouze sebe milující macho, jenž má potřebu vyprávět Olze o svých záletech, je mi odporný.

Letošní program Poslanecké sněmovny zahrnul i komunistický požadavek na „vyšetření zločinů privatizace“. Komunisté prosadili usnesení, že „privatizaci 90. let provázely excesy, chyby a zločiny“. Lze se s tím ztotožnit? A měli by to právě komunisté navrhovat? Co naši společnost tíží více: Zločiny komunismu, nebo zločiny privatizace?

Je to legrační, když ausgerechnet komunisté, kteří kdysi ukradli všechno všem, chtějí nyní vyšetřovat excesy 90. let a vyčíslovat ztráty. Jenže smyslem privatizace nebyl finanční výnos, nýbrž nalezení odpovědných vlastníků. Že se to ne vždy podařilo, respektive že toho někteří šíbři zneužili, je jaksi v řádu věcí. Když dochází k tak obrovskému přesunu majetku, nemůže se to obejít bez problémů. V žádné zemi, takže zákonitě ani u nás. Kouzelné ovšem je, že ti, co kradli či podváděli, byli namnoze právě komunističtí nomenklaturní kádři, management končících socialistických podniků. Nicméně je to všechno jen ideologické plácnutí do vody, nic podstatného z téhle komunistické iniciativy nevzejde. Už jsme dál. Babiš jim vyhověl pouze proto, že drží jeho vládu. Nebo snad chce, aby přešetřili i jeho zbohatnutí?

I tento rok pokračuje hospodářský růst, nezaměstnanost je rekordně nízká. I tak je ale celá řada lidí výrazně nespokojená. Když se podíváme na vysoké ceny za jídlo, nebo ještě víc za bydlení, hrozby exekucí, žijeme nebo nežijeme si dobře?

Společenská nálada a všeobecná spokojenost či nespokojenost veřejnosti nejsou odvislé od bohatství či chudoby, nýbrž od společenské atmosféry. Takže v zemi, kde do vás média čtyřiadvacet hodin denně a sedm dní v týdnu hustí, jak je tu všechno špatně a že tu všichni kradou, ač to prostě není pravda, protože naprostá většina lidí nekrade, v zemi, kde namísto souboje politických idejí na sebe političtí soupeři vylévají kýble pomyjí a navzájem se kriminalizují, to nemůže vypadat jinak, než že jsou všichni naštvaní na všechny. To vše navzdory tomu, že – jak říkáte – pokračuje hospodářský růst, nezaměstnanost je rekordně nízká a že se statisticky máme dobře jak nikdy předtím.

A v kontextu toho, že je právě 30 let od revoluce, co říci na to, že jsme Západ ještě ani zdaleka například výší mezd, ale i dalšími věcmi ohledně životní úrovně „nedohnali“, přestože podle některých polistopadových politiků to mělo už dávno tak být? A mimochodem, byty jsou přitom podle některých informací u nás jedny z nejdražších v Evropě…?

Problém je, že jsme Západ stále ještě nedohnali v produktivitě práce. Chceme pořád tak nějak po socialisticku pracovat, ale kapitalisticky žít. Krmíme neustále se rozrůstající armádu zbytečných byrokratů, kteří vymýšlejí další a další nesmyslné předpisy, vyhlášky a nařízení, čímž jenom komplikují práci i podnikání, máme tak štědrý sociální systém, jako bychom byli nejbohatší zemí světa, populističtí politici se předhánějí v uplácení celých sociálních vrstev, jenže pak chybí peníze na investice, hlavní dálniční tepna připomíná spíš parkoviště a železniční síť skanzen z 19. století. Obrazně řečeno, když namísto toho, abyste po D1 jeli, na ní stojíte, nemůžete pracovat, protože nikam nedojedete. A jsme zpátky u produktivity práce. Jenže dávky a dotace jsou jako droga. Jsou návykové. Běda politikovi, který by je chtěl rozumně osekat. Nemá to řešení. Z nejhoršího jsme vevnitř.

Protesty organizované Milionem chvilek začaly požadavkem na demisi ministryně Benešové, následoval požadavek na odstoupení Andreje Babiše z postu premiéra a požadavky se dále rozrůstaly. Když se na to podíváme s odstupem: Co se to vlastně v rámci Milionu chvilek vyvalilo? Masy občanů proti Babišovi a Zemanovi, umělci, značná podpora médií a intelektuálů… Co tohle hnutí vlastně znamená? O co Milionu chvilek podle Vás ve skutečnosti jde?

Nevyvalilo se vůbec nic. Že je Andrej Babiš ve střetu zájmů, ví každý, kdo má v hlavě mozek, už od roku 2013, kdy se v Sobotkově vládě stal ministrem financí. Kumulace politické, ekonomické a mediální moci prostě je problém. Novinkou je pouze to, že ti, kteří nejsou s to Babiše porazit v normálním politickém souboji, si na pomoc přivolali Brusel a ulici. Hulákáním na náměstích ale ještě nikdo volby nevyhrál. Na to potřebujete politický program, který osloví lidi. Program Antibabiš, který praktikují strany tzv. demobloku, to ale není.

Dávám do protikladu tenhle Milion chvilek pro demagogii a založení hnutí Trikolóra. Zatímco Sorošovi svazáci si myslí, že tou správnou cestou je, když na pódium vystrčí řvoucí Pogodovou, ekofanatika Piňose či nesoudného Svěráka, mladý Klaus pro širokou veřejnost buduje skutečnou politickou alternativu. Alternativu jak k Babišovi a umírajícím socanům, tak k benigním stranám demobloku.

„Babiše a Zemana volili zejména lidé z venkova, starší a méně vzdělaní,“ opakují jejich oponenti. Jsou tito lidé nevědomí a zmanipulovaní, jak naznačují třeba umělci Mádl a Geislerová? Až jejich voliči odejdou, nastane vláda stran typu Piráti, kteří vévodí mezi mládeží? Je letošní odpor proti prezidentovi a premiérovi generační věcí?

Ne, je to pouze důkaz, v jak zoufalém stavu je naše školství. Produkuje nedovzdělané hlupáky bez rozhledu. Oč míň toho umějí, o to víc se tváří jako mistři světa. Jenže jejich pracovní obzor obvykle končí u nějaké zcela zbytečné neziskovky, která chce páchat dobro. To v tom lepším případě. V tom horším produkují čistokrevné zlo, ať už má podobu klimatického šílenství, genderového běsnění či pašování nelegálních migrantů.

K smíchu jsou všichni ti opoždění bojovníci proti komunismu, třeba David Koller, abych zůstal ve své branži. Což o to, hrát a zpívat umí, ale politicky je to dokonalý mamlas. Nebezpečná levicová hydra si už dávno navlékla jiný kabát. Zelený. A vyvěsila pirátskou vlajku.

Už se nemůžu dočkat, až k nám na venkov dorazí slibovaní vyslanci kavárenské kulturně-mediální fronty, aby nám venkovanům vysvětlili, koho máme správně volit. Lidé je tu přivítají chlebem a solí. Chlebem do hlavy, solí do očí. Je totiž nestoudné, jak tihle namistrovaní panáci nálepkují a urážejí své spoluobčany, ale zároveň jim nesmrdí jejich peníze, ze kterých žijí.

Jsou Miloš Zeman a Andrej Babiš, nadneseně řečeno, „vrahy odkazu 17. listopadu“, jak naznačuje liberální část společnosti? Co přináší Česku oba dva, a hlavně jejich partnerství, které se letos prohloubilo? Co i z emocionálního či psychologického hlediska přinášejí svým voličům?

Zemana jsem nevolil, protože to jeho spřeženectví s Babišem i na mě občas bylo „zu viel“, ale představa, že by na Hradě seděl Drahoš či ve Strakovce dle pokynů z Bruselu šafářovali eurohujeři z demobloku, je ještě horší. Vrahy odkazu 17. listopadu ale Zeman ani Babiš určitě nejsou. Nemusíme s nimi souhlasit, ale vyhráli v demokratických volbách. Těch, co pošlapávají lidskou svobodu, je dnes mnohem víc. V tomto smyslu se činí nejen Babišova vláda.

Ta vámi zmiňovaná liberální část společnosti ve skutečnosti vůbec liberální není. Ono slavné Voltairovo: „Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit vaše právo to říkat,“ se v jejich podání už dávno změnilo na: „Nesouhlasím s vámi, a proto udělám všechno pro to, abych vám zavřel hubu.“ Výsledkem jejich pseudoliberalismu je nejen naprosto jednostranná Česká televize, ale také řádění cenzorů na sociálních sítích.

Liberální osobnosti vyjadřují starost o zachování svobodných veřejnoprávních médií čili České televize a Českého rozhlasu. Příznivci Zemana a Babiše naopak upozorňují na jejich údajnou nevyváženost a tendenčnost. V Parlamentu nebyly schváleny výroční zprávy ČT, členem RRTV se stal Ladislav Jakl. Co k celé této skrumáži říci a jak to vyřešit?

Zvolení Ladislava Jakla do RRTV je jediná dobrá zpráva z mediální oblasti. Proč? Protože alespoň trochu naředil zoufale jednostranné složení mediálních rad.

Nezajímá mě, co si myslí liberální osobnosti, jinými slovy uctívači liberální demokracie, jež není ani liberální ani demokracie, či příznivci toho či onoho politika. Mám svoje vlastní oči, uši i mozek. A vnímám proto, že Česká televize dlouhodobě neplní, co jí ukládá zákon. Není ani vyvážená, ani všestranná, ani objektivní, ani nepřispívá ke svobodnému vytváření názorů. Naopak, je zoufale jednostranná, propagandistická a manipulativní. Jediné, co se s tím dá za současné situace a legislativy dělat, je neschválit výroční zprávy Rady ČT, radu odvolat a zvolit jinou, která odvolá tragického Petra Dvořáka a zvolí jiného generálního ředitele, který nastolí jiný kurs. Bez podstatných personálních změn to ale udělat nejde.

Jsem však naprosto skeptický. Současná politická reprezentace k tomu odvahu nenajde. Pak ale lidem nezbývá nic jiného než občanská neposlušnost. Prostě ten zpravodajský a publicistický paskvil neplatit.

Podíváme-li se i na zahraničí, letošní evropské volby nepřinesly drtivou výhru euroskeptických sil, naopak uspěli Zelení a francouzský prezident Macron. Vrcholné orgány EU obsadili výhradně Západoevropané. Měli bychom se zamyslet nad tím, abychom se přidali k „západu“, přestali kverulovat a přijali euro? Jsme nevděční vůči starým zemím EU, jak někdy slýcháme? Selhali jsme, nejen pokud jde o uprchlické kvóty?

Západní Evropa páchá pozvolnou sebevraždu. Některým zemím, zcela jistě Švédsku, Francii či Británii a obávám se, že i Německu, už není pomoci. Už překročily bod možného návratu. Libyjského vůdce sice pomohly svrhnout a zavraždit, ale Kaddáfího proroctví „dobudeme Evropu dělohami našich žen“ dojde naplnění. Demografické trendy prostě zastavit nelze. Moc rád bych se mýlil, ale jednou vypuštěný džin se do láhve nevrátí. Splynout se současným Západem znamená ve střednědobém horizontu civilizační sebevraždu.

V ničem jsme neselhali. Západním zemím nic nedlužíme, nic pro nás neudělaly. A pokud ano, tak nikoli proto, že nás mají rádi, ale proto, že to bylo a je výhodné především pro ně. Ve Francii i v Británii stále žijí i lidé, kteří na nás z vysoka kašlou stejně jako jejich předci v době Mnichovské dohody, o Německu ani nemluvě. Jistě, všude žijí také lidé dobré vůle, ale to neznamená, že ti druzí z populace vymizeli.

Ač mám k americké politice výhrady, považuju naše spojenectví se Spojenými státy za nesmírně důležité. Je to jediná mocnost, jež může eliminovat rozpínavost některých zemí. Jak tu neustále omílanou ruskou, tak především tu smlčovanou německou. Stejně důležité jsou naše dobré vztahy v rámci Visegrádské čtyřky a šířeji se zeměmi celého pásu mezi Baltským a Jaderským mořem. Znovu opakuji, rád bych se mýlil, ale obávám se, že někdejší železná opona bude opět hranicí dvou civilizačních světů. Ale tentokrát nikoli toho kapitalistického a komunistického, nýbrž muslimského a křesťanského. Debaty o euru ztratí jakýkoli smysl.

V rámci demonstrací Milionu chvilek zaznělo obvinění, že prezident Zeman je, pokud jde o jeho „čínskou politiku“, ve vleku Petra Kellnera. Že napomáhá jeho byznysu v Číně tím, jak formuluje svou vstřícnou politiku vůči Číně. Jak vy vnímáte Zemanův vztah nejen k Číně ale i k Rusku?

Politici tu jsou také od toho, aby pomáhali byznysu svých spoluobčanů. Na tom přece není vůbec nic špatného. Nebo snad američtí či evropští politici dělají něco jiného? Čína bude brzy největší světovou ekonomikou. Obchodují s ní všichni. Proboha, proč bychom to my měli dělat jinak? Tenhle naivní kýčovitý moralismus je opravdu na palici. Chcete příklady?  

K čemu byl Havlův polistopadový atak na náš zbrojní průmysl? Jen a jen ke škodě. Západ Havlovi jakoby tleskal za jeho humanismus, ve skutečnosti pseudohumanismus. A výsledek? Zatímco naše firmy krachovaly, ty západní zabraly na trhu jejich místo. Takhle svět funguje.

A teď naposled pražský pirátský primátor Hřib. Dokonale hloupým způsobem se navezl do Číny. A výsledek? Šup! A Pražská filharmonie je bez práce a tím pádem i bez peněz. Číňané jí zrušili turné. Kdyby filharmonici měli Hřiba po ruce, utlučou toho samolibého troubu smyčci.

A propos, já jsem v Číně nedávno byl. Existuje nebetyčný rozdíl mezi tím, jak nás o Číně informují naše média a jaká ve skutečnosti opravdu je.

Když jsme u Ruska, prezident přijal na příští rok pozvání Vladimira Putina na oslavy konce války. Je dobré současnému Rusku prokazovat takovou čest?

Neexistuje žádný důvod, proč by se český prezident neměl účastnit oslav 75. výročí konce války v zemi, která nesla největší tíhu strastí 2. světové války. Je to obyčejná slušnost. Na ty hlupáky, kteří se za každou cenu snaží vyvolat novou studenou válku, už začínám být alergický.

Vnímáte Vladimira Putina v jeho současné podobě jako nepřítele, nebo jako vhodného vládce pro Rusko? Podporuje Putin evropskou ultrapravici a rozvrat EU?

Rusko nemohlo potkat nic lepšího, než že po věčně opilém Jelcinovi přišel někdo, kdo na rozvrácené Rusi udělal pořádek. Ale chápu, že Západ i někteří oligarchové se slzou v oku vzpomínají na časy, kdy mohli bez obav Rusko drancovat. Kéž by naši politici uměli hájit naše zájmy tak, jako ty ruské hájí Putin. Nijak se to neliší: America first! Russia first! Nic nového pod sluncem. To jen někteří naši troubové upřednostňují německé a francouzské zájmy, zabalené do evropských, před našimi vlastními.

Víc než to, koho podporuje či nepodporuje Putin, mě zajímá, koho podporujeme my. Někdy je to pro ostudu. Třeba naše uznání Kosova či zavírání očí před ukrajinskými fašistickými resentimenty.

Na zlepšení vztahů mezi velmocemi si ale budeme muset ještě chvíli počkat. Nastane až po opětovném Trumpově zvolení. Ve druhém funkčním období už Trump nebude mít tak svázané ruce a nebude už muset tak moc brát ohledy na své okolí, „deep state“ a tzv. washingtonské bažiny, které mu jdou po krku od okamžiku, kdy usedl do oválné pracovny. Teprve pak si spolu Putin a Trump sednou a upustí páru z přetopeného kotle.

David Hora, 23. 7. 2019

Originál rozhovoru ZDE