„Kudy chodil, tudy krad, sociální demokrat,“ říkávala moje prababička, vzácná, noblesní a také praktická to žena. Narodila se v 19. století, konkrétně v roce 1878, a svoje nejkrásnější léta prožila ještě za císaře pána. Brzy však ovdověla a starost o rodinu zůstala na jejích bedrech. Naše životy se protnuly jen krátce, na sklonku její životní pouti jsem byl ještě malý kluk. Přesto si na její vzpomínky docela dobře pamatuju. Vyprávěla třeba, jak mladý Antonín Zápotocký se opilý vracíval z hospody – asi ze schůze –, potácel se po náměstí, slušné občany budil zpěvem a do toho vykřikoval: „Tyhlety ručičky nikdy pracovat nebudou!“ Podařilo se mu to. Nejprve v sociální demokracii a odborech, pak u komunistů a nakonec na Hradě. „Žádná měnová reforma nebude,“ sliboval večer a ráno lidé přišli o všechny své úspory. Také moje prababička. Pro duši desetiletého kluka bylo tehdy v šedesátých letech slovní spojení sociální demokracie abstraktním pojmem. Neuměl jsem si pod tím nic představit. Teprve teď, o pár desítek let později, a především se zkušeností z posledních roků už vím, o čem to tenkrát moje prababička vlastně mluvila. Respektive o kom, o jakém typu lidí. Ohlédněme se jen kousek zpátky a připomeňme si, kdo jsou – také – sociální demokraté. Je to vskutku impresivní řada. Ministr financí Ivo Svoboda skončil ve vězení, prakticky jako jediná větší ryba z velkohubé socanské akce Čisté ruce. Jeho spolupracovnice Barbora Snopková zamířila do ženské části kriminálu. Ministryně zdravotnictví, místopředsedkyně ČSSD a svého času pravá ruka Vladimíra Špidly Marie Součková je obžalována za porušování povinnosti při správě cizího majetku a za zneužívání pravomoci veřejného činitele a hrozí jí tři až deset let vězení. Ministři zemědělství Jaroslav Palas a Petr Zgarba se museli pakovat, neboť se zapletli do rozsáhlých pozemkových spekulací. Palase pro jistotu ještě exemplárně vyškrtli z kandidátky. Co kdyby ze skříně vypadl nádavkem ještě nějaký ten setuzácký kostlivec. Stanislav Gross musel s ostudou rezignovat na post předsedy vlády. Víme, že oficiálně kvůli nevysvětlenému financování svého bytu a podivným podnikatelským aktivitám své ženy. Tušíme, že skutečnost bude daleko barvitější a že zdaleka nejde pouze o nevysvětlený milion za byt, nýbrž o privatizační miliardy, třeba za Unipetrol. Z nezřízeného klientelismu Grosse obviňuje sám jeho předchůdce v předsednickém křesle Miloš Zeman. Problémem je, že to byl právě Zeman, kdo v počátku Grossovi klestil cestu vzhůru. A propos – kauza Unipetrol. Zdeněk Doležel je také sociální demokrat. Coby šéf kanceláře předsedy vlády Jiřího Paroubka proslul korupční aférou „pět v českých na stole u lesa“. To předseda poslaneckého klubu ČSSD a politický turista Michal Kraus to nebral od lesa, nýbrž přes kakaovou Afriku. Špinavé peníze, zřejmě z úplatků, pral přes účet své matky. I on je ale veselý chlapík. Tvrdí, že pod podezřelý obchod v Ghaně se jako direktor prý podepsal pouze z euforie. Také ministru zahraničí Janu Kavanovi přebývaly v ministerském trezoru nějaké ty miliony. Ani se nenamáhal to nějak věrohodně vysvětlit. Není se co divit. Když tenhle komik v opilosti naboural několik aut, také policistům stačila pohádka, že si maže krk francovkou. Kam se ovšem Kavan hrabe na Karla Srbu, kterého si přivedl na ministerstvo. U toho se v garáži našel onačejší balík. Sociální demokrat Srba, odsouzený za objednávku vraždy, toho času dlí v arestu. Do party rychle zapadnul i pražský volební lídr ČSSD ministr zdravotnictví David Rath. Do sociální demokracie ještě nestihl ani vstoupit a už má stole obvinění, že ještě jako prezident lékařské komory si spolu se svými spolupracovníky přilepšoval prostřednictvím reklamy ve stavovském časopise. Korupce provází i šachy okolo dodávek léků do zadlužených státních nemocnic. Nejnověji policie pozatýkala korupčnickou sociálně demokratickou buňku na ministerstvu dopravy. Ne, netvrdím, že v jiných stranách se žádní podobní týpci vůbec nevyskytují. Ani netvrdím, že v ČSSD nejsou také slušní lidé. Ale moje prababička rovněž říkávala, že je lepší, když starostou (politikem) je nějaký bohatý člověk, který už něco dokázal. To aby si nepotřeboval přikrádat z veřejného. Kdo v roce 1996 spatřil tu socanskou hordu ve flanelových košilích, která tehdy poprvé ve větší míře vtrhla do parlamentních lavic, nemůže se divit, že staré prvorepublikové heslo „kudy chodil, tudy krad, sociální demokrat“ došlo po desetiletích dalšího naplnění. Je dobré naslouchat prababičkám. 31. 3. 2006
Jiřímu Paroubkovi asi už z té nervozity, že volební preference ČSSD, namísto aby stoupaly, klesají, hráblo. Do čtvrtečního Práva (30. 3. 2006) napsal článek s názvem Hrozí modrá diktatura. Mimo jiné se zde můžeme dočíst: Je potřeba připomínat občanům, co je v sázce. ODS má v držení úřad prezidenta republiky, má nejsilnější pozici v Senátu. Konzervativní soudci jmenovaní V. Klausem tvoří většinu v Ústavním soudu, bankéři jím jmenovaní ovládají Bankovní radu ČNB. Ze čtrnácti hejtmanů krajů je jich třináct členy ODS. Pokud by k politickým doménám přibyla ještě Sněmovna a vláda, považoval bych to za velké nebezpečí pro dosavadní umírněný, liberální a sociálně vyvážený vývoj země ... Hrozící modrá diktatura není vůbec přehnaným heslem, ale drsnou realitou. Vláda sociální demokracie je tak tou poslední hrází proti hrozící modré záplavě. Vezměme to po pořádku. Není sporu o tom, že Václav Klaus má k ODS blízko, vždyť ji koneckonců zakládal. Ale říkat, že ODS má v držení úřad prezidenta republiky, je dost odvážné tvrzení. Předsedy vlády skoro až nedůstojné. A propos – kdyby Václava Klause nevolili i sami sociální demokraté, prezidentem by nebyl. Nejsilnější pozici v Senátu může mít klidně i sociální demokracie. Vůbec nic jí v tom nebrání. Stačí vyhrát doplňovací volby v příslušném počtu volebních obvodů. Třeba už letos na podzim. Jen do toho, přátelé růže! Které konzervativní soudce jmenované Václavem Klausem má pan premiér na mysli? Třeba Klausem jmenovaného předsedu Ústavního soudu Pavla Rychetského, dlouholetého ministra spravedlnosti a místopředsedu sociálně demokratických vlád, člena ČSSD? Nebo snad má být Klausovým exponentem guvernér České národní banky Zdeněk Tůma, kterého na tento post vyzdvihl už prezident Václav Havel a Klaus to jen stvrdil? S hejtmany je to stejné jako se senátory. Co sociálním demokratům bránilo, aby krajské volby vyhráli? Koneckonců předčasné a uspěchané vytvoření vyšších územně správních celků byl jejich nápad. Nebo snad chce pan ministerský předseda tvrdit, že ODS nerespektuje demokratické principy? Proč je tedy v Jihomoravském kraji, kde ODS prohrála o pár hlasů s křesťanskými demokraty, hejtmanem lidovec? Velmi veselá je rovněž představa menšinové vlády ČSSD, jak podporována komunisty střeží umírněný, liberální a sociálně vyvážený vývoj země. A že by snad sociální demokracie byla nějakou hrází, natož pak poslední a ještě k tomu proti modré záplavě? To spíše je sama korupční povodní a zlodějskou záplavou. Pan premiér je vskutku šibal. Říká se, že každá země má takovou vládu, jakou si zaslouží. Ale že by si Češi v čele kabinetu zasloužili humoristu? To snad ne! 30. 3. 2006
|
Vítězné tažení českého premiéra Vladimíra Špidly světem pokračuje. U nohou mu tentokrát leží starodávný Egypt. Jak oznámil Špidlův píárový věstník Mladá fronta Včera Dnes a Zítra, novou hvězdu světové politiky zcela neočekávaně přijal dokonce i prezident Husní Mubarak. Sloupkař listu Al Arabia Muhammad Izmailí k tomu sice potměšile poznamenává, že Mubarak neočekávaně přijímá každého příchozího včetně vlastní manželky, protože neví dne ani hodiny, kdy na něj někdo vystřelí, jak je na Blízkém východě zvykem, ale to nijak nemůže zkalit Špidlův triumf mezi pyramidami. Egyptský prezident Mubarak tak jen rozšířil řady Špidlových obdivovatelů mezi světovými politickými celebritami. Třetí podtajemník z Bílého domu, jenž si nepřál být jmenován, dokonce prozradil, že americký prezident George Bush má Špidlovu fotografii na nočním stolku na svém texaském ranči. Bushova manželka Laura – a to je důvod, proč podtajemník trval na utajení své identity – to prý nese velmi těžce. Z okruhu ochranky německého kancléře Gerharda Schrödera se zase vyneslo, že německý kancléř byl během své pražské návštěvy českým premiérem zcela uchvácen a aby opět nabyl svého poztráceného sebevědomí, pil na ex jednu borovičku za druhou. Ještě po ránu prý šeptal: „Ach, lieber Vladimir!“ Jako blesk z čistého nebe proto zapůsobil organizovaný únik tajných informací izraelské tajné služby Mossad. Odhalení izraelských agentů je neuvěřitelné: český premiér Vladimír Špidla není člověk, nýbrž android. Právě proto jsou jeho schopnosti nesrovnatelné s normálními smrtelníky. Listu Washington Post se k tomu vyjádřil vedoucí výzkumného týmu americké firmy Asimov´s Robots, Ltd. Nick Goodman: „Ano, zdá se to být velmi pravděpodobné. Navíc to vysvětluje, proč se český premiér někdy šklebí, jako by ani nebyl člověk. Způsobují to chronické poruchy obvodu JX324.“ Jeho slova nepřímo potvrzuje také český novinář a spisovatel sci-fi Ondřej Meff. Pro časopis Věda a technika seniorům napsal: „Pokud je odhalení izraelské tajné služby skutečně pravdivé, tak se konečně věrohodným způsobem vysvětluje Špidlův výrok, že ZDROJE JSOU. Takovou kravinu přece nemůže prohlásit žádný normální člověk, natož předseda vlády. Špidla zřejmě nemluvil o našem hospodářství, nýbrž o svých vlastních alkalických článcích, jimiž je poháněn.“ Jak se však zdá, ani Izraelci nedospěli ke svému odhalení jako první. Opět se projevil technologický náskok jednoho z asijských ekonomických tygrů. Japonci totiž už před několika dny v naprosté tichosti poslali na jednání s českým premiérem svého robota. Očití svědkové inkriminované večeře tvrdí, že japonský robot se choval přirozeněji. 11. 9. 2003
„Sociální demokracie je dnes v České republice jediná politická strana, jež je schopna v dnešním složitém světě plném nejistot bojovat o prostředí, které dá lidem elementární jistotu, že se nebudou muset bát budoucnosti,“ říká na webových stránkách ČSSD její úřadující předseda Stanislav Gross. A na důkaz toho je jen o kousek níž odkaz na „informace o půjčkách na bydlení mladých“. I s telefonními čísly. Zkusme si představit, jak asi takový hovor probíhá. „Haló, tady je Lidový dům. Co si přejete?“ „Čest práci, totiž dobrý den! Já volám kvůli těm půjčkám na bydlení pro mladý.“ „To voláte správně. Moment, přepojím vás na pana Vika.“ Po chvilce. „Tady je Vik, půjčky pro mladé.“ „Jé, vy jste ten strejda Vik, alias lampasák Franta Rámus, co se teď o něm pořád píše?“ „Hele, mladej, nebuď drzej! A radši vyklop, vo co ti de.“ „No, já volám skrzevá ty půjčky na bydlení pro mladý.“ „Tak to voláš dobře, od toho jsme tady. Já si tady kupříkladu přivydělávám k penzi. Nezavěšuj, zjistím u pana Roda, jak jsme na tom s hotovostí.“ Za chvíli. „Tak mladej, dnes z toho asi nebude nic, pan Rod už tu není. Odešel před chvilkou ke kravičkám. Ale nevěš hlavu a zavolej příští tejden.“ „No, ale já myslel ...“ „Klid, mladej, určitě ti pomůžeme. I kdybysme si sami měli vypůjčit. My socani při sobě držíme jako rodina a rodina si musí pomáhat.“ Za týden. „Příteli strejdo Viku, tak já volám zase kvůli těm půjčkám na bydlení pro mladý. Víte, on váš Standa je pro mě takovej příklad a vzor.“ „Já ti rozumím, mladej, máš recht! Mládí má u nás v Lidovým domě zelenou. Já bych pro Standu udělal všechno. Klidně ze sebe udělám i vola. A takovejch je nás tady spousta.“ „Já vím, strejdo. Moc si toho cením. Tak jak to vypadá s těma penězma?“ „No, maličko se nám to zkomplikovalo, protože přítel Rod musel na pozorování do špitálu. Ale nic se neděje, financování přehrál na pana Simkaniče. On je sice z Český pravice, ale to neva.“ „Přepojíte mě na něj?“ „To asi nepude. Oni neseděj u nás v Liďáku. Ale paní Dušková od Standy ti dá číslo.“ „Takže ty peníze asi nebudou hned, co?“ „No, bohužel, ne. Von to pan Simkanič zatáhne až z příspěvku za příští volby.“ „Já jsem si ale myslel ...“ „Hele, mladej, nevěš hlavu. Zavolej si za rok, po volbách. To už bude pan Simkanič určitě v balíku.“ „No, tak to vám teda pěkně děkuju!“ „Nejni zač, mladej! To víš, my socani pro mladý uděláme všechno!“ 13. 2. 2005
|