Pokud kdokoli v posledních dnech u televizní obrazovky nevěřícně zíral na Jiřího Vyvadila – a že bylo proč – a říkal si, tohohle chlápka jsem přece už někdy viděl, nemýlí se. Vyvadil, toho času náměstek ministra spravedlnosti, dosazený do funkce Českou stranou sociálně demokratickou, není v politice žádným nováčkem. Naopak, tahle tragikomická postavička již za sebou stihla vyrýt nesmazatelnou stopu. Vyvadil především proslul jako hrobař Československé strany socialistické (ČSS). Kvas sametové revoluce záhy vynesl tehdy ještě mladého a nadějného právníka do čela této národněfrontovní strany. Problematická kolaborantská minulost socialistů byla v ten čas zapomenuta a odpuštěna a strana měla díky Svobodnému slovu, legendárnímu melantrišskému balkonu a svým postojům za sametové revoluce poměrně vysoký kredit. Dokázat ho během několika měsíců prohospodařit, jako se to podařilo Jiřímu Vyvadilovi, vyžaduje opravdu nevšední politický talent. Socialistická strana se brzy přeměnila spíše na realitní kancelář kšeftující se svým nemalým nemovitým majetkem, na čemž ovšem na rozdíl od všech těch šizuňků, kteří se v jejím vedení vystřídali, prodělala kalhoty, a odebrala se do zaslouženého propadliště dějin. Právě z ČSS se Vyvadil dobře zná s Jiřím Paroubkem, jehož politická kariéra také začala již za normalizace, nikoli však u komunistů, jak by se podle Paroubkových papalášských manýr mohl kdekdo domnívat, nýbrž právě u socialistů. A stejně jako Paroubek i Vyvadil záhy pragmaticky vyměnil proděravělý socialistický kabát za svrchníček sociálnědemokratický a promiskuitně přebíhal mezi Sněmovnou, Senátem a dalšími paláci, jakož i mezi mocí výkonnou, zákonodárnou a soudní. Naposledy zakotvil jakou soudce u Nejvyššího správního soudu. Ani to mu však nebránilo, aby talár na čas odložil do zastavárny a jako náměstek z Paroubkovy vůle přeskočil pro změnu na Ministerstvo spravedlnosti. Ale přenesme se k aktuální kauze. Jsou pouze dvě možnosti. Buď je Tomáš Pitr normální podnikatel, a pak ať se s ním schází třeba i náměstek ministra spravedlnosti. V tom případě je ale nepřípustné, že o něm premiér mluví, tak jak mluví. Nebo je to zločinec, ohrožující náš ústavní pořádek, jak tvrdí Paroubek, a pak je naprosto šílené, že s ním Vyvadil – ministerský náměstek, respektive soudce Nejvyššího správního soudu – pokoutně vyjednává, a ještě k tomu z pověření téhož předsedy vlády. Ještě šílenější je ovšem Vyvadilova reakce na vyjádření svého resortního šéfa Pavla Němce, kterému se pochybná mise jeho podřízeného právem nelíbí. V duchu hesla, že nejlepší obrana je útok, se Vyvadil dopouští na adresu svého ministra nehorázných a vrcholně neloajálních výroků. V normální zemi by ovšem následovala ještě jedna věta, ve které by dotyčný oznámil vlastní rezignaci. Přece pokud svá slova myslí opravdu vážně, pod takovým šéfem nemůže sloužit. Ne tak Vyvadil. S Paroubkem za zády kašle na elementární etiketu. Korunu všemu nasazuje rádoby blahosklonný premiér, který o vysokých ústavních činitelích hovoří jako o hoších: že prý si to hoši mají vyříkat. Dokonalý obraz bídy a utrpení. Pokud by právě Vyvadil měl být předobrazem, jak by mohla vypadat vláda Paroubkových talentů, je to další pádný důvod, proč tuhle garnituru nestoudníků v červnu bez milosti hnát svinským krokem. 24. 2. 2006
Na začátku to od Jiřího Paroubka nebyl až tak nelogický kalkul. David Rath – v té době prezident lékařské komory – ho přesvědčil, že bez podpory zdravotnického stavu nelze vyhrát volby a že mu takovou podporu pro ČSSD zajistí. Jistě mu také předestřel, jak odpovědnost za neduhy našeho zdravotnictví umně přesune na ODS a její údajné propojení s VZP. A Paroubek na Rathovu známou výřečnost a demagogii vsadil. Dál to známe. David Rath se stal ministrem zdravotnictví, uvalil nucenou správu na VZP, zlikvidoval Jiřinu Musílkovou a hlavně, kudy chodí, tudy křičí, že za všechno může ODS. Paroubek jistě kalkuloval i s tím, že média Rathovu dovednost zmultiplikují. Pro média je totiž člověk Rathova typu pravým požehnáním. Nejsou a priori pro něho či proti němu, stačí jim, že se NĚCO děje. Chtějí akci, pohyb, konflikt. To se dobře prodává. Potud by z Paroubkova pohledu mohlo být všechno v pořádku. Chybička se ovšem občas vloudí. A tak se také stalo, že vedlejším produktem Rathova několikaměsíčního ministrování nejsou zdravotníci sjednocení k podpoře sociální demokracie, nýbrž naštvaný, uražený a zneuctěný zdravotnický stav stojící proti ministrovi, a tím pádem i proti Paroubkovi a ČSSD. A opět jsou tu ta zpropadená média. Paroubek a spol. sice křičí, že jsou proti nim, ale není to pravda. Médiím opět stačí jen to, že se NĚCO děje. A opět to jen ukazují svým zvětšovacím sklem. Do toho Rath kupí další a další chyby. Kupříkladu když jako malý kluk uteče z rozhovoru s kotelnicí Jílkovou. Může se někdo divit, že se na tom média popasou? Zajímavé bude jistě i rozuzlení paroubkovsko-rathovského příběhu. Ani tohle si média nenechají ujít. Zvláště když prakticky všechna řešení jsou pro předsedu vlády špatná. Když Paroubek Ratha odvolá, přizná, že se dopustil fatální chyby. A lze očekávat, že mu někdo připomene i jeho další monarchistická rozhodnutí. Třeba to, jímž do Nostického paláce posadil Jandáka. Když naopak Ratha až do voleb podrží, bude odpor zdravotnické veřejnosti proti nemilovanému minstrovi pokračovat a s ním i destrukce sociálně demokratických preferencí. Sečteno, podtrženo: i Paroubek už dnes jistě ví, že Rath je jeho největší chyba. Vědí to rovněž uvnitř sociální demokracie. Zatím všichni loajálně mlčí. Dokonce i Pražáci, kterým Paroubek Ratha vnutil jako volebního lídra. Brblají jen v přítmí kuloárů. Ale i to jednoho dne skončí. Vědí to samozřejmě také média. A opět už se těší do akce, neboť se NĚCO bude dít.. Mají se proto politici médií bát? Ano i ne. Ti, kteří hrají fér, mohou být v klidu. Ti, kteří vymýšlejí podrazy typu, že odpovědnost za stav resortu, který byl osm let pod jejich správou, svalí na svého politického protivníka, musejí počítat s jistým rizikem. Snadno se totiž může stát, že se jim režie vymkne z rukou a scénář začne psát sám život. A média budou u toho. Protože se NĚCO děje. 13. 3. 2006
|
Sociální demokraté se již dávno neoslovují soudruhu, nýbrž příteli. Když se však někdo z nich ocitne v nesnázích, přítel k příteli se najednou nezná. Naposledy když policie kvůli podezření z korupce pozatýkala několik sociálních demokratů na ministerstvu dopravy. Dokonce i Miloš Zeman v Otázkách Václava Moravce tvrdil, že zatčeného Josefa Lázničku, tajemníka Státního fondu dopravní infrastruktury, vlastně skoro nezná. Zlí jazykové ovšem tvrdí, že právě Láznička, jenž pochází z Velkého Meziříčí na Vysočině, Zemana coby jeho neformální řidič nejednou vozil svým vlastním autem. Vysočina a speciálně Velké Meziříčí je vůbec zajímavou sociálně demokratickou líhní. Kromě zatčeného Lázničky odsud pochází kupříkladu také Zdeněk Doležel, někdejší tajemník předsedů vlády Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka, nechvalně známý z kauzy „pět v českých na stole“. Doležel musel svého času Velké Meziříčí opustit, když se přišlo na to, že si coby šéf místního kulturního centra z pokladny „vypůjčil“ peníze na auto. V rámci kádrové politiky sociální demokracie se to ovšem zároveň ukázalo být dobrým profesním předpokladem pro Doleželovo angažmá na ministerstvu vnitra. A jako nejbližší spolupracovník posléze Doležel následoval Grosse také do Strakovy akademie, kde se stal šéfem kabinetu předsedy vlády. Po Grossově pádu ho pak zdědil Jiří Paroubek. Zemanovec Láznička a grossovec Doležel se ovšem nikdy neměli rádi. Ve Velkém Meziříčí kvůli nim dokonce měli raritu ve formě dvou sociálně demokratických kandidátek. Lázničku nyní jeho „přátelé“ exemplárně vyloučili. To v případě Deležela, jenž se omočil v těsné blízkosti samotného Paroubka, přátelé růže tak přísní nebyli. Korupčník, jehož žádost o pětimilionový úplatek vidělo několik milionů diváků na vlastní oči, asi tolik nevadí. Stejně rychle jako Láznička ze strany letěl také do případu zapletený lobbista František Vybíral. Jeho mateřská organizace v Bukovanech na Olomoucku se s ním nijak nemazlila. Stačilo, že Jiří Paroubek na adresu pozatýkaných zahřímal, že tito lidé ve straně skončili. Se zatčenou Ludmilou Schwarzovou, vedoucí sekretariátu náměstka ministra dopravy Petra Pospíchala a krajskou předsedkyní Sociálně demokratických žen na Vysočině, bude zřejmě těžší pořízení. Její mateřská organizace ve Vatíně, kde sama byla předsedkyní, se raději sama rozpustila. Schwarzová je navíc členkou Ústředního výkonného výboru ČSSD, takže jako sekerníci budou muset zafungovat jiní přátelé. Říká se, že v nouzi poznáš přítele. V sociální demokracii, kde se navíc slůvkem přítel, přítelkyně navzájem oslovují, to ovšem neplatí. Že by se dotyční mohli nějak obhájit, že by jim byla dána možnost, aby dobrovolně odešli sami, nebo že by se třeba počkalo, jak vyšetřování dopadne, to nepřipadá v úvahu. Capo di tutti capi Paroubek zavelel „ven“, pročež přítel přítele již nezná. Tak to mezi přáteli přátel chodí. 20. 3. 2006
S Paroubkovými šibaly – takhle eufemisticky nazývá korupčníky z řad ČSSD sám předseda vlády – se v posledních dnech nějak roztrhl pytel. V souvislosti s kauzou biolíh policie pozatýkala skupinu sociálních demokratů z Ministerstva dopravy. Ludmila Schwarzová, vedoucí sekretariátu náměstka ministra dopravy Petra Pospíchala, je předsedkyní místní organizace ČSSD ve Vatíně, předsedkyní Sociálně demokratických žen na Vysočině a členkou Ústředního výkonného výboru ČSSD. Pakovat se z ministerstva nakonec musel i náměstek Petr Pospíchal, místopředseda OVV ČSSD v Jihlavě. Další rány dopadly na ČSSD ve čtvrtek. Byl zatčen Jan Hamáček, donedávna tajemník ministra práce a sociálních věcí Zdeňka Škromacha, předseda okresní stranické organizace ČSSD v Hodoníně, místopředseda krajského výboru ČSSD Jihomoravského kraje a člen Ústředního výkonného výboru ČSSD. Policie ho viní z korupce. Zdeněk Škromach, volební lídr ČSSD ve Zlínském kraji, s tím samozřejmě opravdu, ale opravdu nemá vůbec nic společného. Z korupce policie rovněž obvinila Evu Klimovičovou, donedávna poradkyni a dlouholetou spolupracovnici ministra zdravotnictví Davida Ratha. Jako vydavatelka časopisu České lékařské komory Tempus Medicorum prý od farmaceutické firmy Pfizer požadovala úplatek ve výši tří milionů korun za zprostředkování jednání s tehdejším prezidentem ČLK Davidem Rathem. Také David Rath, volební lídr ČSSD v Praze, s tím ovšem samozřejmě opravdu, ale opravdu nemá vůbec nic společného. To někdejší náměstek ministra financí a poslanec za ČSSD, toho času ministr zemědělství Jan Mládek je jinší kabrňák. Za 30 milionů si na Žižkově pořídil dům, který vlastně vůbec není jeho. Vida, jaký to šikovný šibal. Skutečnost, že Mládek sehrál významnou roli v prohraných arbitrážích se CME a Nomurou, s tím samozřejmě opravdu, ale opravdu také nemá vůbec nic společného. Ne že by se nějaký ten šibal občas nevyskytoval i v jiných politických stranách, ale co je moc, to je moc. Skoro jednoho napadá, že když ČSSD prohraje volby, bude to pravým požehnáním nejen pro tuto zemi, ale i pro samotné sociální demokraty. Pár let si odpočinou na střídačce, vylížou si rány a než se budou znovu vážně ucházet o právo vést tuto zemi, udělají si nejdříve pořádek ve vlastních řadách. 24. 3. 2006
|