Agentury vyťukaly neuvěřitelnou, leč za vlády sociálních demokratů nepřekvapivou zprávu: Policie v kauze dálnice D 47 neodhalila žádný trestný čin a nikoho kvůli zakázce neobviní. Asi nejsem sám, kdo tomu nerozumí. Jsou totiž pouze dvě možnosti. Buď Zemanova vláda postupovala špatně, a Špidlova vláda proto původní rozhodnutí Zemanova kabinetu oprávněně zrušila. A to i přesto, že se tím výstavba ostravské dálnice výrazně zpozdila a daňoví poplatníci zaplatili stamilionové penále izraelské firmě, původně vybrané Zemanem a spol. A někdo – nejspíše někdo ze Zemanovy vlády – je tedy zodpovědný za promrhání obrovské sumy peněz. Nebo Zemanova vláda postupovala správně, pročež bylo chybné pozdější rozhodnutí Špidlova kabinetu, které výstavbu ostravské dálnice, jak už bylo řečeno, jenom zpozdilo a my, daňoví poplatníci, jsme za amatérské rozhodnutí vlády pana (údajně) Čistého zaplatili stamiliony. I v tomto případě ale za to přece někdo – v tomto případě někdo ze Špidlovy vlády – nese odpovědnost. Ať to bylo tak nebo tak, není přece možné nakonec říci, že se vlastně nestalo vůbec nic a všechno je v nejlepším pořádku. Zvláště když o tom v obou případech, tedy v Zemanově i Špidlově vládě, hlasovali – a pokaždé jinak – prakticky titíž lidé. A to nejlepší nakonec: stejná partička povedených hospodářů sedí i v nové Grossově vládě. 5. 8. 2004
Říká se, že když dva dělají totéž, není to totéž. A v případě zpěvu našich hvězd na předvolebních akcích politických stran to platí dvojnásob. V souvislosti s ODS bývá nejčastěji zmiňována Lucie Bílá. Jenže Bílá, stejně jako ostatní superhvězdy, co kdy Václavu Klausovi či ODS zpívali na mítincích, ať už šlo o Waldemara Matušku, Petra Jandu či kohokoli jiného, to vždy dělali ze svého přesvědčení a hlavě zadarmo. Z úplně jiného soudku jsou bombastické předvolební koncerty ČSSD. Františkem Janečkem dodaní umělci – a především Janeček sám – si to nechávají setsakra dobře zaplatit. Taková Helena Vondráčková, pokud vycházíme ze známých ceníků vystoupení a z jejích vlastních slov, že žádnou slevu neposkytla, jenom na letošní sérii půl druhé desítky koncertů inkasuje asi tři miliony korun. Sečteme-li, kolik ČSSD nasypala do Janečkova pytle agitační lidové zábavy v roce 2002 a 2004 a přidáme-li ještě předpokládané výdaje za obdobné veselice v roce 2006, na které se „přátelé růže“ teprve mohou těšit, dojdeme k částce pohybující se mezi 50 a 100 miliony korun. Vzniká tak zajímavý paradox. Voliče ze sociálně spíše slabších vrstev nahánějí do smrtící náruče sociální demokracie právě ti umělci, kteří sami patří mezi ty spíše „lépe situované“. Ale kdyby jen to. Nabízí se ještě drastičtější srovnání. Některé z těchto hvězd za několikaminutové vystoupení inkasují od ČSSD honorář, který je vyšší než celoroční výdělek typického sociálně demokratického voliče. Pokud k tomu ještě přičteme fakt, že za všech okolností a režimů šikovný František Janeček umí dovedným způsobem spojit tento předvolební cirkus s propagací svých jiných hudebně producentských aktivit, třeba muzikálových, které mu ovšem sponzorují i firmy se státní účastí, vzniká zajímavý propletenec. Státní firmy nepřímo podporují ČSSD a ČSSD přímo podporuje Grossova osobního přítele Janečka. Grossova manželka přihrává státní sponzory Janečkovi a Janeček na oplátku nadhání sociálním demokratům voliče. Možná by se nad tím vším dalo i mávnout rukou – koneckonců kšeft je kšeft a každý je svého štěstí strůjcem –, kdyby ... Kdyby ovšem právě ta letošní kampaň neprobíhala za poněkud nestandardních okolností. Kriminalizací politických protivníků, kauzou Kořistka, teatrálním zatýkáním s přelety helikoptérou a řinčením vazebních mříží, ale především fízlováním na bankovních účtech a šmírováním telefonických hovorů šéfa opozice Mirka Topolánka jsme pod Grossovým vedením definitivně vstoupili do lůna policejního státu. Představa, že by si podobné zneužití policejních orgánů pro předvolební politický boj dovolil kupříkladu prezident Bush vůči svému vyzývateli Kerrymu, je dokonale absurdní. Byl by mrtvý muž. Právě tak absurdní je, že by mu k tomu ještě někdo zpíval. Helena Vondráčková se proto hluboce mýlí, když o své účasti na volebních koncertech ČSSD tvrdí, že jí jde pouze o politickou stabilitu a že to chápe jako svůj příspěvek, aby nebyly předčasné volby. Žádné předčasné volby totiž nejsou na pořadu dne. Naopak – blíží se řádné krajské a senátní volby a Vondráčková před nimi svým zpěvem podporuje politickou stranu, která ke škodě nás všech a celé země překročila meze standardní politické soutěže. Ve zkratce to lze shrnout i takhle: Vondráčková, Gott a Bohdalová podporují policejní stát. Volič, který ještě nepoztrácel veškerou soudnost, si klade otázku, zda jim ty peníze za tu neodpustitelnou morální vinu opravdu stojí. 16. 10. 2004
|
Grossstapo, Grossašenko, Grossourkov, Stanislav Klement Grosswald, Grossa nostra, Standa „Kenvelo“ Gross – to je jen malý výčet více či méně vtipných variací lidové tvořivosti, ve kterých se objevuje jméno mladého českého sociálnědemokratického předsedy vlády. Přičtěme k tomu ještě tisíce variací jeho předvolebního billboardu „Myslím to upřímně“, které kolují po internetu a které se vyskytují i v terénu. Někteří žertéři na to dokonce neváhali vynaložit nemalé vlastní peníze – viz např. Petr Čtvrtníček či naposledy kreslíř Štěpán Mareš s usámovskou variantou. Čím se o to Gross zasloužil? Není to k němu nespravedlivé? Odkud vytryskl tenhle gejzír lidové tvořivosti? Zaslepení kovaní sociální demokraté v tom jistě spatřují zlou vůli svých politických protivníků a snahu poškodit jejich stranu před krajskými a senátními volbami. Jenže takhle jednoduché to zdaleka není. Nějaký ten předvolební – třeba i hodně tvrdý – špílec či žertík jsme už zažili mnohokrát a týkal se všech možných politických stran. Ale nikdy to nebylo takhle intenzivní a masivní. Nacisté tvrdili, že Češi jsou smějící se bestie. Nevím, jestli bestie, ale smějící se určitě. Kdykoli je něčeho moc, tak je toho příliš a Češi na to reagují po svém. S humorem a vtipem, recesí. Za vodopádem lidové tvořivosti na téma Gross by proto sociální demokraté neměli hledat rejdy svých politických nepřátel, nýbrž by se raději měli zamyslet sami nad sebou. V naprosté bezradnosti ze sebe samých připustili, že se vedení jejich strany politickým pučem zmocnila skupina mladých vrcholně pragmatických, bezskrupulózních kariéristů, kterým nejsou cizí ani nepříliš čisté metody politického boje. Vnitrostranického i mezistranického.Vše je dovoleno. Nyní je vše podřízeno diktátu volebního úspěchu. Což o to, nic proti boji o moc, ale volební úspěch by měl být nikoli cílem, nýbrž prostředkem k uskutečnění vizí a naplnění idejí. Jenže jedinou vizí a ideou skupiny okolo Grosse je zachování vlastní moci, křesel, prebend a zaběhlých penězovodů. Ten vzkaz v podobě lidové tvořivosti má zatím stále ještě humornou podobu a nadsázku. Pokud bude Gross a spol. nadále utahovat šrouby, nikoli nepodobné těm totalitním, přijdou nejspíše i jiné reakce. Antipřibylovská demonstrace před Strakovou akademií či hladovka Johna Boka byly jen prvními vlaštovkami. P. S.: A ještě malý dodatek z jiného – opět veselého – soudku. V někdejší herně v pražské ulici Na příkopě, před níž nedávno došlo k výbuchu, nyní sídlí firma Kenvelo. Potměšilí zlí jazykové z rodu smějících se bestií spekulují, že to souvisí s faktem, že Standa „Kenvelo“ Gross se coby reklamní agent na místo výbuchu dostavil v kraťasech a tričku s firemním nápisem přes celou hruď. 1. 11. 2004
Vzpomene si ještě někdo, co bylo jedním z největších hitů předvolební kampaně sociálních demokratů v roce 1998? Pokud jste už zapomněli, připomenu vám to: šlo o akci „čisté ruce“. Měla nalákat prosté voliče, aby svoje hlasy odevzdali ČSSD, protože to je ta strana, která vymete Augiášův chlív, co tu zbyl po ODS, a pozavírá všechny korupčníky a podvodníky. Jako propagandistická akce to bylo vymyšlené docela dobře. Zeman a spol. slavili s touto rétorikou úspěch. Vešli do Strakovy akademie hlavním vchodem. Zač je toho loket začalo být opravdu jasné, když vedle standardních orgánů činných v trestním řízení si socialistická vláda zřídila i speciální komisi na čele s Jaroslavem Baštou. Korunu všemu pak nasadil tehdejší ministr vnitra Stanislav Gross, když v nováckém Kotli hovořil o podnikatelích, kteří budou ještě budou „odstíháni“. Smradu okolo „čistých rukou“ bylo hodně, leckterý podnikatel byl z vůle našich socialistů vláčen bahnem. Došlo i na naprosto skandální úlety, jako v případě Milana Šrejbera. Ve skutečnosti to však byla naprostá blamáž. Proto také byly „čisté ruce“ potichu uloženy k ledu. S trochou nadsázky se dá konstatovat, že – ač dávno zapomenuta – definitivně akce „čisté ruce“ skončila až v těchto dnech. Jejím jediným skutečně hmatatelným výsledkem je pět let natvrdo pro bývalého sociálně demokratického ministra financí Ivo Svobodu. Symboličtější finále snad ani nejde vymyslet. Čisté ruce, modré tunely. S čímpak asi naši povedení socialisté přijdou příště? 2. 2. 2005
|
přidat k oblíbeným
