 Přemýšlím, kolik vysokoškolských pedagogů, kolik novinářů a hlavně kolik členů mediálních rad někdy v životě skutečně podnikalo nebo spravovalo nějaký větší majetek. Moc velké procento to asi nebude. Snad proto se ani není co divit, že v představě těchhle lidí podnikatel  zřejmě není racionální osoba pečlivě vážící náklady a výnosy či investice a jejich návratnost, nýbrž prostomyslný filantrop, jenž z nedostatku jiné zábavy vyhazuje lopatou peníze z okna, v tomto konkrétním případě, jen aby mohl za každou cenu vysílat, ať to stojí, co to stojí, a bez ohledu na stamiliony, které mu někdo vyfouknul. (24-02-2012)
Celý článek...
Dobře vím, jak to na radě chodí. Chápu, že všechny ty letité tahanice okolo sdíleného vysílání už radním lezou krkem, že je to otravuje a že se toho chtěli zbavit. Ale to je neomlouvá. Nepíše se mi to lehce, protože i mezi současnými radními mám pár přátel a známých, ale opravdu si myslím, že ve jménu své vlastní pohodlnosti spáchali hanebný zločin. Složité věci nemají jednoduché řešení. Obávám se, že dříve či později přijde odplata. (19-02-2012)
Celý článek...
|
 Kdybyste se kohokoli zeptali, zdali se příběhy mají vyprávět od začátku až do konce, zajisté by vám odpověděl, že ano, a ještě by si zaťukal na čelo, proč se na takovou samozřejmost vůbec ptáte. Jenže tahle zdánlivá samozřejmost žádnou samozřejmostí není. Poměrně často se totiž ve veřejném prostoru, což znamená především v médiích, odehrávají příběhy konkrétních lidí, jimž konec jaksi chybí, protože ho nikdo nechce dopovídat. Takové příběhy obvykle mají bombastický začátek s palcovými titulky a otvíráky v televizním zpravodajství, dramatické, ba přímo seriálové pokračování a někdy nechybí ani efektní, leč klamný závěr. Ve skutečnosti je  to ale pouze závěr prvního či druhého dějství. Definitivní finále, často překvapivé a nečekané, jež vyznění celého příběhu úplně obrací, už se odehrává bez světel reflektorů, bez kamer a mikrofonů, bez zájmu novinářů. Čtenářům, posluchačům a divákům zůstává rozuzlení utajeno, nožná přesněji zatajeno. (11-02-2012)
Celý článek...
Jeden den něco máte a druhý den už to nemáte. Přitom jste to nikomu nedarovali ani neprodali. Prostě si to někdo vzal. Obvykle se tomu říká krádež. Jeden den, konkrétně na silvestra loňského roku ještě regionální televize „vlastnily“ několik tisíc lukrativních vysílacích hodin, druhý den na Nový rok už neměly nic. Televize Prima jim je zkrátka sebrala. České radiokomunikace u toho asistovaly jako komplic a stát, zastupovaný Radou pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), namísto aby „lupiče“ seknul přes prsty, mu dodatečně poskytl požehnání. A zatímco hrstka novinářů, která o tom vůbec píše, se dokonale míjí s podstatou věci, internetoví diskutéři nenechavé Primě nadšeně tleskají, jak s těmi otravnými regiony vydupala. Vítejte v České republice roku 2012! (06-02-2012)
Celý článek...
|
přidat k oblíbeným
Přitom před dvaceti lety ještě dělala bůhvíco, takže jinudy než přes postel se nahoru vyškrábat nemohla. To přece dá rozum, co nám kdo bude vykládat. My přece víme, jak to chodí. Vítejte ve světě české žurnalistiky! 28-02-2012)
