S Martinem Štěpánkem jsme nebyli příbuzní, přesto už naše první setkání – kdesi v metru – bylo, jako by se potkali staří známí. Já četl jeho, on mě.

Pátrali jsme, zda se linie našich předků neprotíná někde v minulosti.

Pak spolu s Yvonne Přenosilovou křtil moji knížku Plnou ParouBack a já se dmul pýchou, když mé jedovatosti přirovnal k Peroutkovi.

Vzpomínám, jak jsem mu nadšeně telefonoval, když oznámili, že bude ministrem kultury v první Topolánkově vládě. A pak zase volal on, abych mu dělal poradce.

Před pár lety Tigrid, teď Martin. Velcí mužové, kteří se rozhodli řídit své věci až do samého konce.

Dnes Martina pohřbili. Sbohem, Martine! (24-09-2010)

(foto Ivana Haslingerová a CEVRO)