Audio

Zvukový záznam pořadu Média v postmoderním světě ze dne 14. 5. 2010 si můžete přehrát ZDE.

Hosty pořadu byli Petr Štěpánek (ODS), Radovan Suchánek (ČSSD), Jaromír Talíř (KDU-ČSL), Václav Kubata (TOP 09) a Tereza Brdečková (SZ). 

Pokud si chcete přečíst textový přepis, klikněte na titulek nebo na "celý článek". (14-05-2010)

Přepis pořadu:

Moderátor (Petr Schwarz):

Dobrý večer vám všem, kdo nás právě posloucháte. Následujících 50 minut je na stanici Český rozhlas 6 určeno pro pořad Média v postmoderním světě, u kterého vás vítá Petr Schwarz. Čeká vás další dílek naší předvolební mozaiky, jejíž jednotlivé dílky tvoří debaty zástupců předních politických stran o různých oblastech veřejného života. O médiích, jejich roli, situaci a významu přišli k nám do studia diskutovat Radovan Suchánek za Sociální demokracii, dobrý večer.

Radovan Suchánek (ČSSD):

Dobrý večer.

Moderátor (Petr Schwarz):

Petr Štěpánek za ODS, i vám dobrý večer.

Petr Štěpánek, kandidát do sněmovních voleb v Královéhradeckém kraji (ODS):

Dobrý večer.

Moderátor (Petr Schwarz):

Jaromír Talíř za KDU-ČSL.

Jaromír Talíř (KDU-ČSL):

Přeji hezký večer.

Moderátor (Petr Schwarz):

A Václav Kubata za TOP 09.

Václav Kubata (TOP 09):

Dobrý večer.

Moderátor (Petr Schwarz):

Pozvána byla i Tereza Brdečková za Stranu zelených, ta se zdržela zřejmě někde v dopravě, takže doufám, že velice brzy ji také přivítáme mezi námi. Tak na úvod osobní otázka na vás všechny, které médium sledujete nejčastěji, které nejraději a které je pro vás nejužitečnější. Tak začneme opět u pana Suchánka.

Radovan Suchánek (ČSSD):

Tak nechci se vlichotit Českému rozhlasu, v jehož studiu jsme, ale skutečně...

Moderátor (Petr Schwarz):

Teď jsem myslel spíš druh média, tisk, televize.

Radovan Suchánek (ČSSD):

Je to určitě rozhlas, protože já nemám tolik času, abych sledoval televizi, takže rozhlas poslouchám jak po ránu, tak večer při práci, i v zaměstnání, v automobilu, takže je to určitě Český rozhlas, respektive rozhlasové stanice.

Moderátor (Petr Schwarz):

Jaromír Talíř.

Jaromír Talíř (KDU-ČSL):

Já teda se přiznám, kdybych měl to nějak měřit na čas, tak musím říct, že asi nevynechal bych teda deníky, protože ty se snažím sledovat. Ale je to stejné se mnou, takže v autě Radiožurnál především. A večer, pokud to jde, tak ČT24.

Moderátor (Petr Schwarz):

Petr Štěpánek.

Petr Štěpánek, kandidát do sněmovních voleb v Královéhradeckém kraji (ODS):

U mě se to mění v průběhu dne, ke snídani preferuji noviny, musím samozřejmě proletět internet, to bývá tak v průběhu celého dne, jak mám čas. V autě samozřejmě rádio, a preferuji Radiožurnál a Rádio Beat. A večer samozřejmě televize a občas mě, pokud mám televizní kulisu, tak mi jí obvykle dělá ČT24.

Moderátor (Petr Schwarz):

A Václav Kubata?

Václav Kubata (TOP 09):

No u mě by se to dalo nazvat, že mám ty svoje píky naprosto pravidelné. To znamená, jednoznačně rádiem začínám a pak přijde první velmi rychlá internetovská smršť, následuje poměrně rychlý pokus proletět noviny, což ne vždy vyjde. Pak přichází období ticha a pak zase přijde pik rádiový. Musím také říct, že zpravidla to je Český rozhlas. A když je šance, tak večer televize.

Moderátor (Petr Schwarz):

No tak nevím, jestli se nám nesnažili zalichotit. Většinou politici, co mám zkušenost, říkají na prvním místě internet, ale samozřejmě jsem velice rád.

Petr Štěpánek, kandidát do sněmovních voleb v Královéhradeckém kraji (ODS):

V rozhlasovém vysílání opravdu nemáme rád reklamy. Rozhlasové reklamy mě štvou víc než ty

Jaromír Talíř (KDU-ČSL):

Ten internet je dobrý právě na to, že dneska právě i ty sdělovací prostředky, myslím rozhlas i televize, to co nestihnete a třeba pořad, který vám uteče nebo zprávy, tak se dají na tom internetu pustit kdykoliv, to je zase obrovská výhoda.

Moderátor (Petr Schwarz):

Notoricky známá věta říká, že média jsou hlídacím psem demokracie. Jak podle vašeho názoru plní tuto roli média česká, Radovan Suchánek?

Radovan Suchánek (ČSSD):

Tak česká média, myslím, se pohybují ve velmi liberálním prostoru. Svoji roli toho hlídacího psa demokracie v tomto smyslu určitě plní. Otázkou je, zda skutečně česká média mají také svobodu zodpovědnosti v tom smyslu, zda i zejména média veřejné služby naplňuji, tedy veřejnoprávní média, Český rozhlas a Česká televize naplňují tu roli, kterou jim zákon ukládá, tedy přispívat k upevňování demokracie i právního povědomí našich občanů. Ale obecně samozřejmě myslím, že tedy zejména veřejnoprávní média tuto svoji roli plní dobře. U komerčních médií je to otázka jiná, tam samozřejmě jsou hlediska další, i jejich profitu, sledovanosti.

Moderátor (Petr Schwarz):

Posluchači si jistě všimli ruchu ve studiu, protože se k nám připojila už ohlášená Tereza Brdečková ze Strany zelených, kterou tímto vítám, dobrý večer.

Tereza Brdečková (SZ):

Dobrý večer.

Moderátor (Petr Schwarz):

Takže nyní už jsme kompletní a můžeme pokračovat všichni. Jak tedy se na média jako na hlídacího psa demokracie, lépe řečeno na to, jak plní tuto úlohu dívá Petr Štěpánek a ODS?

Petr Štěpánek, kandidát do sněmovních voleb v Královéhradeckém kraji (ODS):

Občas s rozpaky, protože myslím si, že tu roli plní, ale selektivně. Někdy ano, někdy ne, druhá věc, média občas nastolují i témata, která spíše podsouvají nejrůznější PR agentury, a to se potom jenom nestačíme divit, že najednou je nějaký pseudoproblém nafouknutý do velkého problému. A naopak některé problémy naše média nezajímají a dokonce ani ty veřejnoprávní. Takže já jsem v tomhle tom skeptický. Já dokonce občas, a je to bonmot, odpusťte mi to, občas říkávám, že znám ještě dvě horší profesní skupiny, než jsou politici. A to jsou novináři a naše justice.

Moderátor (Petr Schwarz):

Jaromír Talíř?

Jaromír Talíř (KDU-ČSL):

Samozřejmě že média jsou nejenom hlídacím psem demokracie a měla jím být. Já mám pocit, že ale v poslední době ona se snaží, řekněme jakoby veřejnosti vstupovat do toho, nejsou hlídacím psem, ale jsou tvůrce někdy těch sitaucí, jo. Že mnohá média, bohužel mě se zdá, že i k tomu sklouzávají, zejména veřejnoprávní televize vlastně jaksi vytváří názory, místo aby je zprostředkovávala. To znamená, tam už bych viděl, trochu zvedal obočí a také bych spíš si myslel, že média mají zprostředkovávat informace, mají prostě posluchačům předkládat názory, ale ne samy je vytvářet.

Moderátor (Petr Schwarz):

Václav Kubata?

Václav Kubata (TOP 09):

No, já bych tenhle problém viděl v podstatě v rovině, buď dělám práci dobře, nebo dělám práci špatně. A bohužel se stalo opravdu zvykem, že jde hlavně o vytváření mediálního obrazu. A ať už pozitivního nebo negativního, tady vidíme hodně špatného. Na druhou stranu je třeba říct, že vidíme i hodně dobrého. A nechci přímo říkat kauzy, jo, protože ty kauzy, to může být právě to vytváření, úmyslné vytváření negativního obrazu kohokoliv. Ale máme celou řadu příkladů, kdy novináři, a teďka bych řekl z jakéhokoliv média, odvedli opravdu dobrou práci, protože si dali ten čas, dali si tu profesionální dobu na to, aby si ověřili informace. A pak je nezkresleně podali. Problém ovšem nastává v tom, že když něco podáte nezkresleně, tak pak začíná zase ten boj o to mediální přebíjení. A tady už samozřejmě říct, že vždy je to na straně demokracie, je opravdu velmi těžké.

Moderátor (Petr Schwarz):

Poprvé dáme slovo Tereze Brdečkové.

Tereza Brdečková (SZ):

Já jsem členskou Strany zelených, nejsem avšak kandidátem v poslaneckých volbách, jsem tedy zároveň publicistka, takže všechno, co tady říkáte špatné o novinářích nebo politicích nebo publicistech, to taky částečně je na mě. Ono všichni víme, že ono to není tak jednoduché, jak to pro lidi vypadá, že když se do politiky pustíte, že se nedostanete do médií tak, jak byste potřebovali. A co vůbec je ze všeho nejtěžší, najednou říct do těch médií to, co je pro publicistu tak samozřejmé, totiž co si myslí. A co si myslí jeho strana. Já se tedy domnívám, že je to chyba veliká a u mě to dokonce došlo tak daleko, že když jsem na podzim kandidovala do těch nepodařených podzimních voleb, ke kterým nedošlo, tak asi to nebyla ničí chyba, ale já jsem vlastně přišla o všechny zaměstnání. Zrušili mi pořad v televizi, najednou jsem nemohla psát, prostě támhle mi v novinách zrušili smlouvu, protože najednou jsem někam patřila, v očích těch lidí jsem nebyla nestranná. To že ta Strana zelených se skládá z lidí, kteří mají různé názory, velice barvité názory, to samozřejmě nikoho nezajímalo. Takže já jsem pochopila, že pokud vůbec chci veřejně říkat, co si myslím, kam patřím a proč si myslím, že ta budoucnost té Strany zelených skutečně je důležitá a že ta strana má mít tady svoje místo, že nesmím kandidovat ve volbách, že nesmím se dostat do pozice člověka, kde mu je odepřen přístup do médií, protože vlastně jakoby politik. Ale jaký já jsem politik? Já jsem nikdy tam nepracovala v podstatě.

Moderátor (Petr Schwarz):

Na druhou stranu samozřejmě každý etický kodex, jakékoliv novinářské organizace a většinou i redakcí samotných o tomto hovoří celkem jasně. Že opravdu člověk, který kandiduje, nemůže zároveň býti novinářem.

Tereza Brdečková (SZ):

Promiňte jenom maličkost. Ono by to bylo hezké, kdyby to tak bylo. Ono tak samozřejmě není. Všichni víme, když v tu chvíli prostě nějaký politik udělá třeba velký skandál nebo najde si milenku krásnou nebo se mu narodí dítě, že se automaticky dostane na přední stránky každých novin, protože to je jiná zpráva, ta není jakoby z politiky, nicméně je to podprahový signál těm voličům.

Moderátor (Petr Schwarz):

Tam jde o něco jiného, protože samozřejmě tady byste byla ve dvou rolích, politika a novináře. Což zároveň opravdu nejde, protože nemůžete informovat objektivně o skutečnosti, do které jste nějak vlastně i citově zainteresovaná.

Tereza Brdečková (SZ):

My si nerozumíme, ale já nechci zdržovat, vraťme se k tomu později.

Moderátor (Petr Schwarz):

Ano, Petr Štěpánek chtěl reagovat.

Petr Štěpánek, kandidát do sněmovních voleb v Královéhradeckém kraji (ODS):

Já bych chtěl upozornit na jeden problém, a tady se zastanu zástupců dvou stran, které tady sedí, a chci ukázat, jak média mohou vlastně nastolovat tu agendu a buď něčemu pomoci, nebo naopak něco zaříznout. A to je obsazování těch předvolebních diskusí, kde ty politické strany, nechci říkat menší, protože KDU-ČSL je poměrně velká strana, aspoň co se týká počtu. Nicméně politické strany, které oscilují někde okolo 5 procen a možná pod, byly automaticky vyloučeny na základě jakýchsi průzkumů, které mohou mít statistickou chybu. A já myslím, že naše demokracie by rozhodně neutrpěla tím, kdyby ta pravidla byla nastavena tak, že i ti, kteří se někde pohybují těsně pod 5procentní hranicí, ať už je to KDU-ČSL nebo Strana zelených nebo Zemanovci, kdyby se mohli těch debat zúčastnit. Naopak si myslím, že spíš ten pocit, že je to spravedlivé, aby dostali slovo i ti menší, takže lidé by to vzali takhle. A pakliže se zástupci těchto stran ozývají, já osobně jim dávám za pravdu, protože si myslím, že v takhle citlivé době se spíš má přistupovat vstřícně vůči těm menším a možná trochu slabším. Na druhou stranu, na vlně toho, že napřed lze třeba nastavit nějaká procenta a svést se na té vlně, tak naopak před 4 lety se Strana zelených se na ní podle mě naopak svezla, že napřed bylo, vylítla ta procenta a potom ten výsledek se také dostavil. Takže Strana zelených to vidí, vidí, že je chleba o dvou kůrkách.

Moderátor (Petr Schwarz):

Já jen přece jenom v tomhle tom musím konstatovat, že v těchto předvolebních debatách na Českém rozhlasu 6 mají samozřejmě místo i tyto strany, pouze nemůžeme, vidíte sami velikost studia, navíc zvláště v rozhlase by to byla značně nepřehledná debata, kdyby mělo najednou debatovat 12, 15 lidí, ale postupně všechny tyto strany se zde vystřídaly či vystřídají. Jaromír Talíř.

Jaromír Talíř (KDU-ČSL):

Já jsem chtěl navázat na paní Brdečkovou, protože to je, ono je to problém, jo. Já rozumím tomu, že opravdu stane-li se někdo politikem, respektive zařadí se někam jakoby do politiky, takže ho potom média nějakým způsobem berou. Mně spíš vadí, že novináři, každý samozřejmě má svůj nějaký politický názor. A bohužel, mně se zdá, že některá ta média vlastně se stávají prezentací politických názorů té skupiny novinářů nebo těch novinářů. A nezprostředkovávají především ty informace, ale své vlastní názory na politiku nebo se snaží tu politiku vytvářet. To jsem měl na mysli, že já jim teda vyčítám a jenom slovo tady k tomu problému, je to tak. Ono je to problém, prostě studia jsou omezená, ale na druhou stranu Ústava říká, že politický systém je založen na svobodné a rovné soutěži politických stran. Takže tam je potom opravdu otázka, ty strany, které se přihlásí do té soutěže a třeba mají v tu chvilku nulovou podporu, mohou mít, já nevím, za nějaký čas velikou. Takže to je otázka na další debatu a já myslím, že jí tady asi dneska nevyřešíme.

Moderátor (Petr Schwarz):

Já jenom přece jenom k tomuhle tomu musím říct, že jistě máte pravdu, že asi i takoví novináři také existují. Já, co se setkávám s novináři, tak naopak ve velké části dokonce ani nechodí k volbám, právě aby sami sebe neovlivňovali a nemuseli přemýšlet nad tím, ke komu vlastně cítí sympatie. To byla i velká debata třeba na půdě Syndikátu, ale to opravdu teďka necháme. Radovan Suchánek.

Radovan Suchánek (ČSSD):

Jenom dodatek k tomu, vlastně ta profesionalita novinářů a lidí, pracujících v médiích vůbec, by se měla odvíjet od smyslu médií. To znamená, oni pracují s informace. Informace musí být něčím garantovaná. Vždycky ten posluchač vlastně je svým způsobem spotřebitel. Čili člověk, který poslouchá rádio, dívá se na televizi, důvěřuje vydavateli, důvěřuje provozovateli, jaksi ta důvěryhodnost informace je vlastně problémem toho vydavatele, provozovatele. Na rozdíl od toho třeba internet, kde se pohybují spousty informací v tomto smyslu ne prověřovaných, jakási, jak říká Václav Bělohradský, blogosféra, že. Objeví se vám tam cokoliv. Tak tam tyto filtry a priori neexistují, že. Obíhá tam spousta těžko kontrolovaných informací. A je to jaksi jiný přístup, že jo, než který bychom asi měli očekávat od médií, a zejména těch veřejnoprávních. Veřejnoprávních, které mají, že jo, určitou roli ve společnosti hrát a ta role je nejenom informativní, je edukativní, že. Těch úkolů je celá řada, tak jak je vymezena veřejná služba. Čili tyto sféry musíme oddělit. Já třeba mám velké výhrady k tomu, jakým způsobem Česká televize koncipuje ty své interaktivní politické diskusní pořady, tam běží text, SMS zasílaných zpráv nebo internetem zasílaných zpráv, nejsou nijak editovány, čili tam se může objevit v podstatě cokoliv, naprosto i absurdní nebo urážlivá, dehonestující informace vůči menšinám a podobně. Takový přístup, myslím, že je ojedinělý. Snad se s ním nesetkáme ani v nějakých afrických zemích, já to nechci skutečně jaksi přehánět, ale i ty interaktivní pořady jsou ve vyspělých zemích samozřejmě editovány. Aby tam proběhla informace typu, že například koncentrační tábory byly rekreační zařízení pro evropské Židy, no tak takovou informaci by žádný editor samozřejmě v demokratických médiích ve vyspělých státech nemohl pustit. U nás by toto patrně bylo možné. Čili média, v tomto smyslu se mluvilo o tom, že média zejména ta veřejnoprávní mají samozřejmě odpovědnost.

Moderátor (Petr Schwarz):

Tady samozřejmě to by bylo opravdu na dlouhou, dlouhou debatu. Na druhou stranu třeba v amerických médiích toto možné je a naopak často se právě mluví tady o té regulaci a svobodě slova. Václav Kubata se už dlouho hlásí.

Václav Kubata (TOP 09):

Já občas mám problém s tím, když se hovoří o důvěryhodnosti, to samozřejmě je v pořádku, že člověk si má najít médium, kterému věří. Ale já myslím, že se náš život trošku posunul. Posunul se už směrem k tomu, že dneska se víc hovoří o konzumaci médií. Což bohužel vytváří to, že internet je klasický příklad toho, že si proletím během chviličky cokoliv, spoustu serverů. A teďka, když si vezmete, jak ty informace vznikají na samém začátku, když se budeme bavit především o politických tématech nebo ekonomických, tak na začátku jsou samozřejmě určité ověřené zdroje, třeba Česká tisková kancelář. A pak dochází k tomu, že se ty informace začnou komentovat. To je v pořádku, to není špatně, ale na té druhé straně dochází k tomu, že ten samý problém je popisován různými způsoby, různými cestami se vedou příběhy. A já mám teda pocit, že dneska ve většině případů opravdu už se konzumuje a ne že se chodí čistě pro tu důvěrnou informaci. Nemůžu to paušalizovat. A dokonce si troufnu říct, že to není ani otázka rozdělení mezi veřejnoprávní média a privátní sektor. I v privátním sektoru je samozřejmě celá řada renomovaných, ať už webů nebo tiskoven nebo rádií, kde je mnoho velmi kvalifikovaných lidí a informace přinášejí pro mě, pro mě jako občana Kubatu správným způsobem. Což nemusí být ale pro kohokoliv z vás nebo pro kohokoliv jiného.

Moderátor (Petr Schwarz):

Petr Štěpánek.

Petr Štěpánek, kandidát do sněmovních voleb v Královéhradeckém kraji (ODS):

Já jsem do toho chtěl vnést polemickou řečnickou otázku, zda-li to je úplně správná cesta, že tak strašně vzýváme tu takzvanou nezávislost médií nebo novinářů. Zdali není lepší ten americký způsob, kde se prostě přiznává barva a každý ví, že CNN je spíše k Demokratické straně, kdežto FOX je jasně pravicový a jasně republikánský. Každý to ví i komentátoři tak vystupují. A kdo chce, tak si může vybrat. Samozřejmě to trošku, asi by to šlo u nás špatně zavádět v případě veřejnoprávních institucí. Nicméně u těch soukromých, já bych se tomu vůbec nebránil.

Moderátor (Petr Schwarz):

Tak k tomu se rozhodně dostaneme. Tereza Brdečková.

Tereza Brdečková (SZ):

Ne, pane Štěpánku, ono to tak je, že my všichni víme, komu ta vydavatelství patří, to je prostě pravda. My se bavíme o novinářích, my bychom se měli bavit o vydavatelích, kteří ty redaktory, prostě jsou pravicové nebo křesťanské skupiny nebo jiné nebo levicové. Všichni víme, kdo vydává které noviny. My se skutečně máme právo bavit jenom o těch veřejnoprávních médiích, tam samozřejmě ta regulace je na místě. A my všichni máme tendenci upadnout do toho, co se děje právě teď v této společnosti, totiž nudit až k smrti, abychom náhodou neřekli něco, co by nebylo dostatečně korektní. Ale tím jaksi neprezentujeme svůj program, svoje názory, nejsme pro veřejnost tak prostě zajímaví, jak bychom mohli býti.

Petr Štěpánek, kandidát do sněmovních voleb v Královéhradeckém kraji (ODS):

Já s váma naprosto souhlasím, nicméně zákon stejná kritéria, která platí pro elektronická veřejnoprávní média, platí i pro elektronická privátní média.

Moderátor (Petr Schwarz):

Ano, to je právě to, k čemu se jistě teď dostaneme.

Komentář:

Co se týče objektivity, vyváženosti a tak dále.

Tereza Brdečková (SZ):

Ale ona se ta cesta vždycky najde, že? To víme všichni.

Petr Štěpánek, kandidát do sněmovních voleb v Královéhradeckém kraji (ODS):

Ano, a navíc to víme tak, že máme nějaký zákon, který se tak trošku nedodržuje.

Moderátor (Petr Schwarz):

Dobře, pojďme nyní dál. Dostali jsme se, ano, k poměrně závažné otázce regulace, regulace médií. To co vlastně už tady bylo řečeno, u nás platí zákon, který reguluje elektronická média, jakákoliv, ať jsou soukromá nebo veřejnoprávní. A ten zákon zcela jasně říká, že jakákoliv elektronická média, tedy rozhlas a televize, musí býti objektivní a vyvážené. Přestože to, co je objektivní a vyvážené se zatím nikomu nepodařilo definovat. Ono pokud bychom byli upřímní, tak opravdu objektivní zprávu samozřejmě udělat nejde, to by mohl maximálně Bůh, jak jistě Jaromír Talíř potvrdí.

Jaromír Talíř (KDU-ČSL):

Promiňte, já jenom, škoda, že jsme v rozhlase, že nejsme v televizi, protože já mám vyvěšený takový vtip, který otiskl myslím kdysi dávno Idnes, kde je na jedné straně právě čert a na druhé straně Pánbů a redaktor okřikuje toho Pánaboha, říká, nic mi tady neříkejte o pravdě, já tady hlídám vyváženost.

Moderátor (Petr Schwarz):

Ano, to je asi v tomhle tom velice typické. Každopádně nyní tedy jsme už téměř ke konci volební kampaně, ale vaše strany většinou, pravděpodobně, možná všechny do Sněmovny vstoupí. Chystáte ohledně regulace médií nějaké novinky? Začneme u Sociální demokracie, Radovan Suchánek.

Radovan Suchánek (ČSSD):

Tak pokud jde o regulaci médií, tak asi evergreen nejen tohoto, ale i minulých volebních období byly mediální rady. To znamená, to co se týká zase zejména veřejnoprávních médií, České televize, Českého rozhlasu a ČTK, způsob volby mediálních rad, jejich odvolávání, tak aby tato veřejnoprávní média byla dostatečně svobodná od velmi aktuálních politických tlaků. Víte, že jak v minulém volebním období, tak v tomto byly předloženy v tomto smyslu novely, ty neprošly. Je třeba se asi skutečně zamyslet nad tím, zda ten model, který u nás je v podstatě od roku 1991, a který byl určitým způsobem drobně pozměněn v souvislosti s televizní krizí v roce 2001, zda je stále funkční, zda se neinspirovat například tím německým modelem nebo více se k němu přiblížit. Pokud jde o fungování mediálních rad, zda ten princip kdy v podstatě o zástupcích mediálních rad rozhodují definitivně a o všem politici, že ty mediální rady mohou být odvolány v zásadě jenom proto, že Poslanecká sněmovna dvakrát neschválí jejich zprávu, výroční zprávu nebo zprávu o hospodaření příslušného média. Zda toto není příliš silný nástroj k tomu, aby politici právě nemohli manipulativním způsobem zasahovat, například, drobný příklad té nedokonalosti našeho zákona. Náš zákon říká, že mediální rada může být odvolána, pokud právě dvakrát není schválena její zpráva. Ale už vůbec neříká, z jakých důvodů. Čili je to ryze formální například, pokud by v té zprávě byli, já nevím, pokud by byla špatně napsána stylisticky nebo byly v ní pravopisné chyby, i z tohoto důvodu by teoreticky mohla být ta mediální rada odvolána. Čili minimálně vymezit v zákoně důvody, pro něž může být ta mediální rada odstraněna tím politickým orgánem, tedy tou Sněmovnou, aby ty důvody byly případně přezkoumatelné soudem. Čili jaksi precizovat způsob ustavování a zejména odvolávání mediálních rad.

Moderátor (Petr Schwarz):

Důsledkem právě té televizní krize, o které jste mluvil, byla ta úprava zákona ve smyslu, že vlastně členy rady nyní navrhují různé společenské organizace. To bylo po vzoru různých právě rad, dejme tomu, z těch vyspělejších demokracií. A mělo to zabránit právě teda politickému řízení elektronických médií. Na druhou stranu, výsledek byl, že skutečnost, a myslím, že na tom se všichni shodneme, je přesně opačná. A 9 let po televizní krizi už se ani jinak nezakrývá, že ty rady jsou stále obsazovány naprosto a jednoznačně politicky. A ty společenské organizace jsou tam jako určitá zástěrka, o které se většinou už dokonce nyní ani nemluví, protože opravdu získat si doporučení od místní organizace svazu včelařů samozřejmě není pro nikoho problém. A ten původní smysl zákona se zcela vytratil. Je ovšem možné, aby teda bylo, existovalo něco, co nepůjde tímhle způsobem znova obejít?

Radovan Suchánek (ČSSD):

Například v Německu, pokud mohu dodat, v Bavorsku ta rada je 24členná a 2 třetiny, a je to tak podobně i v jiných zemích v Německu, delegují ty příslušné společenské organizace, ty společenská sdružení a v podstatě ty jejich nominace jsou respektovány tím Zemským sněmem. A pouze jedna třetina jsou zástupci politické sféry.

Moderátor (Petr Schwarz):

Jaromír Talíř?

Jaromír Talíř (KDU-ČSL):

Já si myslím, že tady musíme velmi rozdělit mezi regulátorem, kterým je Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, a radami veřejnoprávních médií, kteří podle zákona jsou de facto zástupci veřejnosti. Ty Rady České televize, Rada Českého rozhlasu, případě ČTK, ta prostě nereguluje, ta nemá právo vstupovat do nějaké programové skladby. Tam zákon říká, že tam je vlastně zástupce veřejnosti nebo právo veřejnosti vůči tomu veřejnoprávnímu médiu, vykonává tato rada. A tady bych rozdělil, protože Rada pro rozhlasové a televizní vysílání je opravdu tím regulátorem, který hlídá, aby byl naplňován a dodržován zákon o rozhlasovém a televizním vysílání. Uděluje pokuty, prostě hlídá tento zákon. A tam je, ta je volena také Poslaneckou sněmovnou. Tam si myslím, že je o to stát, aby opravdu ona mohla a plnila ten účel, tam prostě se musí hledat nějaký způsob. U těch ostatních rad, u těch rad České televize a Českého rozhlasu, tam opravdu je možné přistoupit k tomu, já se také kloním spíš k té průhledné závislosti, než té nezávislosti. To znamená, aby tam byli lidé, kteří jsou jasně v tričku někoho, víme, v čím jsou tričku. A je třeba jenom vytvořit takový prostor, aby tam nemohly vznikat nějaké větší nebo nátlakové skupiny, aby tam bylo to sestaveno v takovém počtu, že vlastně se vždycky musí nějaká většina tam hledat. To znamená, já jsem pro tu průhlednou závislost, zejména u těch rad veřejnoprávních médií.

Moderátor (Petr Schwarz):

Petr Štěpánek?

Petr Štěpánek, kandidát do sněmovních voleb v Královéhradeckém kraji (ODS):

Tak já o těch radách opravdu něco vím, dokonce jsem jediný člověk v téhle zemi, který byl nebo je členem obou regulátorů, jak toho programového, Rady pro vysílání, tak toho technického, neb jsem v současnosti členem Rady Českého telekomunikačního rozhlasu.

Moderátor (Petr Schwarz):

Úřadu.

Petr Štěpánek, kandidát do sněmovních voleb v Královéhradeckém kraji (ODS):

Pardon, já už jsem, myšlenkový trysk, už jsem napřed. ODS do těhle těch voleb jde s myšlenkou redukce mediálních rad, když to vezmeme od Rady ČTK, tak my jsme názoru, že ČTK by měla být zprivatizována a Rada ČTK zrušena bez náhrady. Přicházíme s myšlenkou, že by se měla vést diskuse o spojení České televize a Českého rozhlasu, v tom případě bychom redukovali ty dvě rady. A já bych se přikláněl k tomu, aby vznikla spíše profesionální správní rada. A o tom, jak by měla být konstruována, o tom veďme diskusi. Ale teď je to špatně a je to zástěrka a všichni to víme. A poslední věc, co se týká Rady pro vysílání a Rady ČTU, trend v některých západoevropských zemích je, že ten technický regulátor a programový regulátor jsou spojeny do jedné instituce, třeba ala britský Ofcom. To je samozřejmě poměrně složitý proces, protože existuje nějaká agenda, která těm radám přísluší, a oni ji musejí vykonávat a to není jenom o jednom škrtnutí, tak to spojíme a bude to jednoduché. To je docela složitý legislativní proces. Nicméně že bychom se možná touto cestou měli vydat, protože Rada pro vysílání by mohla používat technické zázemí ČTU, na druhou stranu, já bych to nadšení trochu brzdil. Zase proto, že opravdu vím, že ty dvě instituce se od sebe dost liší, ten programový regulátor od toho technického. Nicméně je to cesta, o které se, podle mého názoru, má diskutovat. O všech těhle těch problémech a není to o tom, že jedna politická strana, byť sebesilnější, to může rozhodnout, asi by na tom měl být širší politický a možná, dokonce bych řekl, společenský konsensus.

Moderátor (Petr Schwarz):

Tereza Brdečeková.

Tereza Brdečková (SZ):

Víte, ona ta veřejnoprávní média opravdu nepatří politikům ani politickým stranám, ona prostě patří veřejnosti. A ono jaksi, už to tady zaznělo, ta média by právě měla být tím hlídacím psem demokracie. To se nám asi nepodaří, když si je takhle rozporcujeme a každý na to bude vykonávat ten díl vlivu, který si vybojoval ve volbách. Já na druhou stranu samozřejmě, já si uvědomuji, my všichni, zelení si uvědomují, že prostě sametová revoluce proběhla před 20 lety a že se opravdu hodně změnilo. Prostě tady je nějaká politická scéna, s těmi věcmi se nedá hnout. Na druhou stranu, to co tady říkáte všichni, prostě ten návrh přiznat tu politickou barvu, to rozdělení, nám se to zdá velice cynické. Já jsem 33 let v životě mém se mluvilo o tom, jak mají být média svobodná. My už tady hodinu se bavíme o tom, jak mají být regulovaná. Tady je prostě něco špatně. Ta původní myšlenka bylo složit ty rady z lidí, na to já si pamatuji velice dobře, to jsem se ještě věnovala těmto věcem, složit ty rady z lidí, kteří požívají důvěru veřejnosti, nikoliv důvěru politiků a politických stran. Já myslím, že tu debatu je zapotřebí znovu otevřít a vrátit to trochu k meritu věci, jak to udělat, aby ta média byla svobodná, nikoliv, aby byla zavázaná.

Moderátor (Petr Schwarz):

Václav Kubata, pardon, ještě abychom dokončili kolečko.

Václav Kubata (TOP 09):

Já bych souhlasil a nesouhlasil. Souhlasil samozřejmě v tom, že nejlepší cesta by byli opravdu takzvaní lidoví reprezentanti. Samozřejmě osoby, které mají obecnou důvěryhodnost. Celý problém je, jak se k nim dopracovat, jak udělat výběr. Já si myslím, že tady se historicky stala ta věc, že se nevyužilo toho základního, co máme. Máme dvoukomorový Parlament, zcela z mého pohledu nesmyslný, pouze Sněmovna je ta, která určuje, která schvaluje, které rady prezentují a která jmenuje a odvolává. Myslím, že kdybychom se dostali do třeba třístupňového, to znamená nominace prezident, Senát a Sněmovna, tak už bychom byli dál. Protože už by tam byla pojistka, je-li Senát prostě pojistkou, tak nechť funguje. Samozřejmě, ale že lepší varianta je začít rychle hovořit o tom, jak se dopracovat k tomu nepolitickému modelu. Protože to by nás mohlo dovést k tomu, že bychom konečně volby ředitelů České televize nebo nedovolení členů Rady Českého rozhlasu nebrali jako politickou kopanou, kde se prostě jenom sází na to, která stran víc přebije a kdo takticky dosadí nebo nedosadí, aby se něco stalo. Česká televize je šestimiliardový podnik, jestli se nemýlím. A tam hledáme prostě kofra, který se nám občanům postará o to, že ta firma bude prosperovat. A to je daleko víc manažerská debata, než debata, která barva převáží, která barva dosadí víc hlasů, protože z tohohle toho pohledu pro mě obava, že nebude zajištěna rovnováha informační, politická, to je strašná představa. Protože já zrovna u veřejnoprávního média si jaksi představuji idealisticky, že ti novináři prostě budou hájit neutrální barvu a nebudou koukat na jakoukoliv barvu z našeho spektra.

Moderátor (Petr Schwarz):

Tady jsme vlastně zahájili debatu nyní o regulaci a mediálních radách, odstartovanou vlastně tím, že Radovan Suchánek nám říkal, že ČSSD v tomto chystá nějaké legislativní změny. Já bych se vrátil ještě k této otázce, aby vlastně tady všechny strany mohly říci, jaké další legislativní změny v mediální oblasti by si představovaly. Petr Štěpánek, ODS.

Petr Štěpánek, kandidát do sněmovních voleb v Královéhradeckém kraji (ODS):

Já jsem tady chtěl se trošku zamyslet nad slovem politika. Hovoříme o veřejných institucích, a že se mají odpolitizovat. Politika je správa věcí veřejných, já si myslím, že to prostě odpolitizovat nejde. A i když si stanovíme jiná pravidla, že třeba akademická obec bude nominovat do těch rad, tak stejně se bude sledovat, jestli akademici jmenovali profesora, který má levou konotaci, anebo pravicovou konotaci nebo křesťanskou konoataci. A stejně nakonec sklouzneme, sklouzne to k tomu samému, kde se nacházíme dneska, když jsme udělali tu náhražku, že navrhují společenské organizace. Podle mě je daleko poctivější to přiznat, že ta politika tam existuje a existovat bude. A já daleko víc věřím, a říkám to už x let, daleko víc věřím na to vyvažování, že prostě ti praví hlídají ty levé, ti křesťanští hlídají ty nekřesťany a tak dále.

Moderátor (Petr Schwarz):

Petr Štěpánek se projevil jako zkušený politik, odpověděl na něco jiného.

Petr Štěpánek, kandidát do sněmovních voleb v Královéhradeckém kraji (ODS):

Ale já jsem o těch legislativních říkal už v té první odpovědi, tak to se omlouvám, já jsem se nevyhnul, už jsem na to odpovídal.

Moderátor (Petr Schwarz):

Dobře, Jaromír Talíř.

Jaromír Talíř (KDU-ČSL):

Víte, já teď trošku jsem zbystřil pozornost, když tady padlo slovo manažerského řízení toho veřejnoprávního média v pořádku, musí se hlídat efektivita těch prostředků, které oni mají, ale na druhou stranu ty média, kdyby měly působit jako vyvážený nebo hospodářský subjekt, tak můžou být klidně privátní. Ty jsou zřizovány právě pro to, aby plnily ty úkoly, které jim stanoví zákon, které většinou privátní média nemohou plnit, protože to jsou ziskové subjekty. Tam jsou ty pořady pro děti, vysílání pro menšiny, pro menšinové žánry, a tak dále. Tohle to je věc, pro to jsou ta veřejnoprávní média, veřejnoprávní, aby tenhle úkol plnila. A proto já jsem rozděloval a snažil jsem se od sebe oddělit Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, která je tím skutečným regulátorem, a rady těchto veřejnoprávních médií, které mají hlídat to, zabezpečovat, aby ta veřejnost měla ten vliv, to médium, aby opravdu to médium plnilo tady to poslání dané zákonem. A myslím si, že tady jde spíš na tu debatu, jak vlastně ten regulátor, který vlastně už, ta Rada pro rozhlasové a televizní vysílání zřejmě už nevím, jestli bude rozdělovat i nadále licence nebo umožňovat to vysílání, protože dneska při digitalizaci a při internetu těch technických prostředků bude zřejmě dost. Ale jak vlastně tento regulátor má plnit objektivně a sledovat, zda je naplňován i v tomto směru zákon o rozhlasovém a televizním vysílání směrem ke zpravodajství a k těmto publicistickým pořadům, kde má zajišťovat tu vyváženost. Musím konstatovat, že my tady pořád o tom debatujeme, prostě ta rada u nás, podle mě, je v pozici, kdy to ani pořádně plnit prostě nemůže objektivně. Protože se na ní valí čím dál tím víc úkolů, čím dál tím víc povinností, jak má monitorovat vysílání, jak má sledovat právě tyto věci. A mám pocit, že v tom složení, v jakém je, to prostě ani nebude schopná dělat.

Moderátor (Petr Schwarz):

Vidím, že téma mediálních rad je velice oblíbené. Takže opravdu zase přece jenom bych mu nechtěl věnovat celý pořad, ale dostali jsme se tady k regulaci právě média, které zatím regulováno nebylo a které se reguluje velmi obtížně. Tím je internet. Přesto snahy o regulaci internetu se nyní objevují a objevují se stále silněji. Jak se vaše strany dívají právě na vůbec možnosti a potřebu internet regulovat? Začneme zase třeba od TOP 09, Václav Kubata.

Václav Kubata (TOP 09):

Já si myslím, že slovo regulace by se mělo trošku zaměnit za vymahatelnost práva. Já myslím, že máme celou řadu právních norem, počínaje Ústavou, které úplně jasně definují, co se smí a co se nesmí. A co je považováno například za trestný čin. A tady samozřejmě daleko víc mě jaksi zní slovo hledejme ty, kteří porušují zákony, a vymáhejme právo, než slovo zaveďme regulace. Protože zaveďme, regulace může být v dobrém slova smyslu. A může toho být zneužito. Takže jsme pro to samozřejmě sledovat toho, kdo porušuje právo a vymáhat to právo. To nemusí být jenom extrémisti.

Moderátor (Petr Schwarz):

Na druhou stranu, co se týče internetu, že jo, není nic jednoduššího, než si založit stránku v Americe a býti teda podle amerického práva, a stejně v tomto stát vlastně nebo jakékoliv instituce neudělají nic. Petr Štěpánek.

Petr Štěpánek, kandidát do sněmovních voleb v Královéhradeckém kraji (ODS):

Já jsem toho názoru, že internet bychom měli ponechat co nejvíce svobodný, když slyším slovo regulovat v souvislosti s internetem, tak se trošku osypávám. To je první poznámka. Nicméně asi tomu stejně neutečeme, protože už teď jsme museli implementovat de facto nařízení nebo směrnici Evropské unie, a teďka nedávno vstoupila v platnost Radě pro rozhlasové a televizní vysílání přibyla další povinnost, teď jsem se nedostal ke slovu, chtěl jsem říct, že Rada pro vysílání začíná připomínat sopku, která zasype sama sebe, protože těch byrokratických úkolů, které má, a ti lidé jsou v tom jaksi nezaviněně, je tolik, a teď když přibude ještě ten internet, takže naprosto souhlasím támhle s kolegou Kubatou, jako hlídejme kriminální obsah, ale nechme internet svobodný.

Moderátor (Petr Schwarz):

Tereza Brdečková.

Tereza Brdečková (SZ):

Samozřejmě hlídejme kriminální obsah, je tady Ústava, jsou tady zákony, je tady trestní zákoník. Ale internet právě musí zůstat svobodný. Víte, já když vás takhle poslouchám, tak vždycky člověka napadá ta otázka, kdo bude hlídat hlídače, že? Tady prostě jde o to, Strana zelených, tak jak ji znáte dneska, to co na vás působí dojmem zmatku, to není prostě soubor nějakých chtění nebo zařízení, to je koncept, který je velice otevřený. Otevřený každému, kdo chce dělat věci jinak, kdo uvažuje o věcech dlouhodobě. Z tohohle hlediska, zkusme si představit, jak to bude vypadat, když začneme regulovat internet nějakým způsobem, jako politickým, to skutečně v žádném případě, v žádném případě možné není. My bychom prostě šli touto cestou, že počítáme s tím, že lidé, kteří se o nás zajímají, jsou na internetu, pracují s tím, jsou to moderní lidé, jsou to jiní lidé. Protože my od médií, včetně internetu, nečekáme ani tak stoprocentní vyváženost, protože ono to v podstatě nejde. My čekáme inspiraci, zajímavé věci a tak dále. A upřímně řečeno, čím regulovanější jsou ta média, tím méně je tam těchto věcí. Samozřejmě, máte ve všem pravdu, ale musí tam zůstat prostor pro lidskou tvořivost.

Moderátor (Petr Schwarz):

Jaromír Talíř.

Jaromír Talíř (KDU-ČSL):

Já jenom podotknu to, že já si myslím, že v případě internetu bych fakt nemluvil o regulaci, jo. Ale o to, jak nastavovat rovné podmínky. Nakonec ta směrnice evropská se zabývala přesně tím, aby definovala, co je to dneska vlastně vysílání, co je to šíření informací, protože dneska už to není jenom prostě nějaká anténa a vysílač, přijímač. Dneska se ty informace šíří mnoha jinými způsoby a právě tomu se tam věnuje. A vyžádám si to a nevyžádám si to. Já právě jenom chci poukázat na to, že právě proto, aby bylo právo rovnoměrně dodržováno, tak jenom řeknu, že kdybychom to nepřijali, tuto směrnici, tak jsme v situaci, kdy televize, která podle toho zákona o rozhlasovém a televizním vysílání nesmí vysílat něco vzduchem, tak to klidně může zveřejňovat na internetu, protože ten nebyl, tam to nebylo nijak postižitelné. A to je ta nerovnoměrnost, tam prostě musí platit ta stejná pravidla. A musí platit pravidla, musí platit zákony. Ty věci, které jsou prostě podle tohohle toho zákona o rozhlasovém a televizním vysílání postižitelné při jednom případě, by v jiném nebyly. Proto se toto srovnává a já bych tomu neříkal vůbec regulace, ale dodržování zákonů.

Moderátor (Petr Schwarz):

Radovan Suchánek.

Radovan Suchánek (ČSSD):

Jako právník samozřejmě musím souhlasit s tím, co teď řekl Jaromír Talíř, nejde o to, jestli internet používají jiní lidé nebo noví lidé, kreativní lidé a podobně. Prostě pokud se děje nějaké násilí a je prezentováno na internetu nebo nějaká pedofilie, tak samozřejmě musí být stíhána, o tom snad není žádných pochyb. Stejně tak, jako kdyby se to dělo v televizi nebo v jiných médiích. Problém prostě není toho nosiče, ale té činnosti, co se tam prostě prezentuje, jakým způsobem. A samozřejmě k internetu dneska je široký přístup, mají k tomu přístup často děti bez nějaké možnosti často i kontroly ze strany rodičů. Jsou činěny různé pokusy, aby například určité internetové stránky mohli rodiče zablokovat pro přístup svých dětí. Já tyto věci samozřejmě chápu, protože cestou internetu se šíří často ta nejzávažnější trestná činnost. A není to jenom ta zmiňovaná. Ale ten internet samozřejmě je moderní médium, které se rozvinulo v posledních 10 letech. A tady samozřejmě státy mají určité recepty, ty tradiční, že jo, kterými regulují tedy média, rady, zvláštní úřady, postupy a tak dále. To v případě internetu chybí. Ale zcela rezignovat na to, že řekneme, internet je prostě doména nedotknutelná, může tam být cokoliv, může si tam pustit a dát, umístit kdokoli cokoli, tak s tím samozřejmě nikdo souhlasit nemůže a musíme hledat ty cesty, které ty sociálně-patologické jevy, které se odehrávají bohužel i na internetu, bude možno nějakým způsobem usměrňovat nebo eliminovat, předcházet jím.

Moderátor (Petr Schwarz):

Už nám zbývá jenom pár minutek, rád bych se dostal aspoň kraťoučce ještě k jednomu tématu, které tady bylo nakousnuté. To je vliv PR agentur na média a na vytváření vlastně určité virtuální reality. Když dneska mluvím se zástupci PR agentur, většinou říkají, je krize a vůbec nemáme korporátní klienty. Dnes více méně jedinou naší klientelou jsou politické strany. To znamená, chtěl jsem se za prvé zeptat, můžete zveřejnit, jakou část vašeho rozpočtu třeba vaše strany dávají na PR agentury a na práci s tiskem? Radovan Suchánek?

Radovan Suchánek (ČSSD):

Já jsem si to neověřoval, nejsem profesionál v této oblasti a nemám na starosti volební kampaň v naší straně, takže ta otázka by měla směřovat k těmto lidem, ale samozřejmě že velká část prostředků politických stran, zejména v předvolebním období, ve prospěch těchto agentur, samozřejmě že je odpovědností politické strany, aby si kladla otázku, na kolik ty PR agentury zpětně mají vliv i na tvorbu jejich programů, jaksi nadbíhání určitým náladám ve společnosti. A Sociální demokracie si na toto dává velký pozor, protože ve svých materiálech vychází jaksi z programatiky, nikoliv ze zadání nebo požadavků PR agentur.

Moderátor (Petr Schwarz):

Jaromír Talíř.

Jaromír Talíř (KDU-ČSL):

Já budu podstatně stručnější, protože Petr Pithart nedávno v našem jednom tisku zveřejnil takový bonmot, že oni mají peníze, my máme ploty, jako KDU-ČSL nevydává téměř žádné peníze na PR agentury, protože nemá sponzory, kteří by jí to zaplatili, tudíž my šíříme svoji propagandu úplně jiným způsobem.

Moderátor (Petr Schwarz):

Petr Štěpánek.

Petr Štěpánek, kandidát do sněmovních voleb v Královéhradeckém kraji (ODS):

Tak já vůbec neumím odpovědět, kolik ODS, že něco vydává, zcela určitě něco vydává. Konec konců vím, že na kampani ODS spolupracuje pan Krumpoštejn. A to samozřejmě určitě něco stojí, ale kolik to opravdu nevím. Ale to, že v předvolební době tito mediální šamani určitým způsobem spolupracují s politickými stranami, na tom není nic zvláštního. Mně daleko zajímavější ale já tady nekladu otázky, mně přijde jaksi to podsouvání úplně odjinud, některých témat, než by ze strany politických stran, no bene v období, kdy se to očekává, že politické strany přicházejí s nějakými nápady, programy a tak dále.

Moderátor (Petr Schwarz):

Odkud.

Petr Štěpánek, kandidát do sněmovních voleb v Královéhradeckém kraji (ODS):

No tak z podnikatelské sféry, nebo prostě zájmové sféry. Někdy to je propojené zvláštním způsobem, to je, myslím si, velmi nepoznaná oblast, jakým způsobem lze ovlivňovat veřejné mínění v řadě věcí. A o tom se bohužel veřejná debata u nás moc nevede. A to by mě opravdu zajímalo

Moderátor (Petr Schwarz):

Tereza Brdečková.

Tereza Brdečková (SZ):

Ta částka, kterou zelení vynakládají, je skutečně velice malá. Ale hodně se diskutovalo o těch metodách. Tím cílem skutečně je oslovovat ty voliče vlastně přímo, spíše než skrze média, oslovovat je skrze Facebook, oslovovat je v dialogu.

Komentář:

To je taky médium, ten Facebook.

Tereza Brdečková (SZ):

Samozřejmě, jste tam jaksi přímo. A co především bylo označeno už na podzim jako zcela odsouzeníhodné, to že dělat nebudeme, je negativní volební kampaň. To znamená očerňování kohokoliv.

Moderátor (Petr Schwarz):

TOP 09, Václav Kubata.

Václav Kubata (TOP 09):

No u nás je to jednoduché, my jsme na začátku cesty, samozřejmě prostředky na PR agentury nevydáváme žádné. A já ale řeknu trošku něco jinýho, já miluji knihy a mám rád, když se někdo podepíše, protože to je autor. A největší problém, který já vidím, jsou naprosto anonymní články, měly by všechny být podepsány, abychom se pak mohli ptát toho, kdo to napsal. Tady je bohužel pro mě velká otázka, jestli tohle dokážeme zavést. Protože těch pseudo symbolů pod články je teda strašně moc.

Moderátor (Petr Schwarz):

Pánové a dámo, já vám děkuji, to byla Média v postmoderním světě, o kterých debatovali zástupci předních politických stran, kandidujících v brzkých volbách do Poslanecké sněmovny. Petr Štěpánek za ODS, Radovan Suchánek za ČSSD, Jaromír Talíř za KDU-ČSL, Tereza Brdečková za Stranu zelených a Václav Kubata za TOP 09, všem vám děkuji, doufám, že se zase uvidíme brzo. Pořad technicky připravila Helena Málková, režii měl David Šnajdr a jen pro tuto chvíli, protože už za pár minut po zpravodajské relaci se znovu setkáme u pořadu Česká justice, se od mikrofonu Českého rozhlasu 6 loučí Petr Schwarz.