Není Svobodná Evropa jako Svobodná Evropa
Pavel Pecháček pro mě býval chodící legendou, stejně jako Rádio Svobodná Evropa. A byl jsem před lety opravdu pyšný na to, když mi nabídl tykání. Když si pak spolu s Vlastimilem Ježkem, bývalým generálním ředitelem Českého rozhlasu, vymysleli projekt stanice ČRo 6/RSE, který měl na tradici Svobodné Evropy navázat, pokládal jsem to za dobrý nápad a podporoval jsem je. Pak šel čas a pochybnosti narůstaly a narůstaly. A já si teprve zpětně uvědomil, proč jsem vlastně už v dobách totality, tehdy však určitě spíše podvědomě, více preferoval Hlas Ameriky. Stanice ČRO 6/RSE totiž opět až příliš začala připomínat propagandistické rádio. Jenže zatímco v době totality byla existence takové stanice logická, ba dokonce nezbytná a svým způsobem život zachraňující, a byla navíc opřená o jinak poctivou novinářskou práci, do normálních demokratických poměrů propaganda nepatří. ČRo 6/RSE však propagandistickou stanici jedné názorové politické skupiny v lecčem připomínala a mnoha lidem to začalo vadit. Šlo častokrát o věci, které lze jen těžko postihnout nějakou statistikou, ale příchylnost ČRo 6/RSE ke Hradu, nepolitické politice, čtyřkoalici, Impulsu, Děkujeme, odejděte! či televizním vzbouřencům byla očividná. Jen hluchý mohl tvrdit, že něco takového neexistuje. A jen slepý neviděl, že někteří redaktoři ČRo 6/RSE se osobně angažují v různých politických iniciativách, skoro se mi chce napsat pochybných.
Bylo proto jen otázkou času, kdy to někdo pojmenuje nahlas. Stalo se a také já jsem patřil mezi ty, kteří si své pochybnosti nenechali sami pro sebe. RRTV v té době dostala na vysílání ČRo 6/RSE několik stížností. Podle zákona je povinna je prošetřit. Nařídila proto standardní monitoring stanice. Reakce Pavla Pecháčka byla naprosto šílená.
Legenda zemřela.
Do Wagnerova a Rejžkova ringu vstupovat nebudu
Necítím potřebu polemizovat s pány Arnoštem Wagnerem (Pozn. 2003: Svérázný kolega z rady, který mi s asi tak půlroční periodicitou nabízí “mír”, aby ho obratem pokaždé porušil.) a Janem Rejžkem (Pozn. 2003: Svérázný publicista, spolupracovník ČRo 6/RSE, mimo jiné bývalý tiskový mluvčí ODA. Jeho představy o poctivé novinářské práci docela pěkně charakterizuje tato příhoda z doby televizní rebelie. V přímém kontaktním vysílání své angažmá v ODA zapřel a ještě se před kolegy poťouchle chlubil, že dotaz posluchače přece zněl, zda je tiskovým mluvčím ODA a ne zda byl.), kteří měli snahu uštědřit mi na tomto místě (Pozn. 2003: Lidové noviny, rubrika Přímý úder) přímý úder. Jejich argumenty jsou tak chabé a vzdálené realitě, že mám nepatřičně trapný pocit, že kdybych s nimi vstoupil do ringu, knokautoval bych borce papírové váhy. Zmíním proto raději několik aktuálních souvislostí, které se odehrály přesně v ten samý čas, kdy LN poskytly oběma pánům prostor.
Den před tím, než vyšel Wagnerův článek, vcelku shodný s rozhovorem, který Wagner poskytl paní Rakušanové pro ČRo 6/RSE a který tato politická aktivistka promptně umístila na všechny možné webové stránky, přijala Rada ČR pro rozhlasové a televizní vysílání (všemi hlasy) toto usnesení: “Rada se distancuje od rozhovoru, který její člen Arnošt Wagner poskytl ČRo 6 v pořadu Události a názory dne 9. 6. 2001. Rada konstatuje, že A. Wagner v něm poskytl veřejnosti nepravdivé a zavádějící informace o motivaci a dalších okolnostech monitoringu této stanice. Tím zároveň zpochybnil rozhodnutí Rady jako kolektivního orgánu a porušil tak etický kodex Rady.”
Jenom na okraj a spíše pro pobavení doplňuji, že pan Wagner zpochybňuje právo a mandát místopředsedy pověřeného komunikací s veřejností hovořit veřejně za radu. Přímo komické pak je, že tímto místopředsedou – jak docela jednoduše a logicky vyvozuji – mě zvolil i on sám. Rada v té době měla devět členů, dostal jsem osm hlasů a sám sebe jsem nevolil.
Na posledním zasedání se také přihodila věc, která nemá v dosavadní historii rady obdoby. Zasedání nemohlo pokračovat poté, co řada členů na protest opustila jednací místnost, když pan Wagner napadl jedinou ženu v radě nevídaně neomaleným způsobem. A to vše v době, kdy tato kolegyně čelí smutným rodinným problémům, ba přímo v souvislosti s tím. Jeden z radních trefně pojmenoval Wagnerovo počínání jako lidský hyenismus. Laskavý čtenář, nechť si závěr učiní sám.
O den dříve, než vyšel Rejžkův článek, jsem se sešel s prezidentem Svobodné Evropy (RFE/RL) Thomasem Dinem, abychom si vyjasnili některé sporné věci. Pan Dine nakonec zcela akceptoval jednoznačné stanovisko Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, že z hlediska našich zákonů je jejím jediným partnerem Český rozhlas, protože ČRo 6/RSE je pouze jednou z jeho stanic. Jinými slovy: po právní stránce žádné Rádio Svobodná Evropa v Česku a česky nevysílá. Jiná věc je, že “velká” (americká) Svobodná Evropa (RFE/RL) prostřednictvím “malé”, k tomu účelu Pavlem Pecháčkem založené, Svobodné Evropy (RSE) hradí jednu čtvrtinu rozpočtu ČRo 6, konkrétně platy několika osob. Za podstatné pokládám, že pan Dine se mně i radě nakonec za své předchozí výroky omluvil.
A proč to vše zmiňuji v souvislosti s Janem Rejžkem? Protože jsme se také s panem Dinem naprosto shodli v názoru, že novinářským etickým zásadám Svobodné Evropy odporuje, pracují-li pod její “střechou” či zaštítěni jejím jménem i osoby, které se chvíli vydávají za “nezávislé” novináře a jindy se pro změnu bez nejmenšího uzardění angažují jako političtí aktivisté.
(Lidové noviny, červen 2001)
(Pozn. 2003: Ještě dříve než tento článek stačil v Lidových novinách vyjít, přesněji dokonce pouze pár hodin poté, co jsem jej do Lidovek odmailoval, ho měl ve Washingtonu na stole prezident RFE/RL Thomas Dine. Jeho podřízený se mě pak snažil přemluvit, abych netrval na jeho zveřejnění. Řekl jsem mu, že podobné praktiky bych spíše očekával za minulého režimu. Důrazně jsem se pak proti této indiskreci Lidových novin ohradil u jejich šéfredaktora Veselina Vačkova. V redakci pak kvůli tomu zřejmě bylo pěkné pozdvižení. Dotyčný(á) redaktor(ka) – informátor(ka) prý byl(a) potrestán(a).)
O Svobodné Evropě aneb Není žirafa jako žirafa
Ondřej Neff použil před časem hezký příměr. Když to má dlouhý krk jako žirafa, bambulky na hlavě jako žirafa, štětku na ocase jako žirafa a kopyta jako žirafa, pak to obvykle je žirafa. Já dodávám, že problém je v tom, že ta žirafa může být také plyšová, gumová nebo nafukovací. Přesně tohle mě napadá, když přívrženci Pravdy a Lásky opět spustili jednu ze svých secvičených kampaní. Tentokrát jde o to, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání si dovolila, dokonce prý v roce 50. výročí Rádia Svobodná Evropa, monitorovat stanici Český rozhlas 6 – Rádio Svobodná Evropa. Od monitoringu je prý jen kousek k cenzuře a zákazům, někteří blouzní dokonce o rušičkách.
Ve skutečnosti jde však z jejich strany o úmyslné matení pojmů a zatemňování skutečného právního stavu. Ona totiž není Svobodná Evropa jako Svobodná Evropa a institucí tohoto jména je nějak – skoro se vkrádá slůvko podezřele – mnoho. V USA i v Česku. Naprosto nezpochybnitelným faktem přitom je, že americká stanice Radio Free Europe – Radio Liberty, která se před časem z Mnichova přestěhovala do Prahy, vysílání v češtině ukončila již před několika lety. Jinými slovy: americká Svobodná Evropa (RFE/RL) v České republice česky vůbec nevysílá!!! Rádio Svobodná Evropa – Rádio Svoboda (RFE/RL) totiž nevysílá do žádné ze zemí NATO! Ani to však některým lidem vůbec nebrání tvrdit pravý opak a zahlcovat veřejnost informacemi jak vystřiženými z rádia Jerevan. S podivem je, kolik se na tuto úroveň zařadilo známých “osobností”. Po zkušenostech z rebelie v České televizi však ani to příliš nepřekvapuje.
Celá věc se zrodila v hlavě Pavla Pecháčka, který vymyslel a posléze s bývalým ředitelem Českého rozhlasu Vlastimilem Ježkem zrealizoval projekt ČRo 6/RSE a pro jeho označení použil právě toto poněkud zavádějící jméno svého někdejšího zaměstnavatele. Právní stránka věci, ve smyslu odpovědnosti za vysílání, je však navzdory tvrzením a zbožným přání některých lidí naprosto jednoznačná: Jediným partnerem rady pro vysílání je v případě stanice ČRo 6/RSE veřejnoprávní Český rozhlas. Nikdo jiný také za toto vysílání nenese právní odpovědnost. Žádná firma s názvem Rádio Svobodná Evropa v Česku licenci k vysílání nevlastní, tedy ani nevysílá.
Jiná věc jsou ovšem toky peněz, především ty mezi “velkou” (americkou RFE/RL) a “malou” (“Pecháčkovou”) Svobodnou Evropou. O těch se lze jen dohadovat, protože informace, které zainteresovaní lidé uvolňují pro veřejnost, jsou vždy neúplné a tím pádem i poněkud zavádějící. Upozorňuji, že tyto věci nejsou v kompetenci Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a můj osobní zájem zjistit skutečný stav věcí pramenil spíše z faktu, že jsem byl do celé věci zatažen po útocích přívrženců Pravdy a Lásky a po naprosto neuvěřitelných vyjádřeních pana Pecháčka (RSE) a pana Dina (RFE/RL). Kompetenčně příslušnou radou je v tomto případě Rada Českého rozhlasu. Tato rada však mlčí.
Jeden zdroj mých informací říká, že Pavel Pecháček pro účely projektu ČRo 6/RSE v americkém státě Delaware založil soukromou firmu, která se jmenuje Rádio Svobodná Evropa. Přesně takhle, česky. Prezident RFE/RL Thomas Dine mi při našem osobním rozhovoru naopak tvrdil, že distribuce peněz mezi “velkou” a “malou” Svobodnou Evropou se děje přes neziskovou organizaci Rádio Svobodná Evropa, založenou ve Washingtonu. Ať je to tak či onak, každopádně platí, že americké peníze distribuované z RFE/RL přes RSE tvoří pouze jednu čtvrtinu rozpočtu ČRo 6/RSE. Konkrétně jdou na platy sedmi osob. Ostatní zaměstnanci ČRo 6/RSE jsou placeni z koncesionářských poplatků a na rozdíl od první skupiny v průměrné domácí veřejnoprávní výši. Možné je i to, že platí obě varianty a toky peněz se v průběhu času měnily, právě tak jako vztahy mezi “velkou” a “malou” Svobodnou Evropou.
Pikantní je, že po našem osobním setkání, kdy jsme si věci docela zostra vyříkali, se prezident RFE/RL Thomas Dine za své skandální výroky o “komunistickém monitorování” mě i radě omluvil. Problém je v tom, že zatímco předchozí urážlivé výroky odezněly veřejně, a zvláště někteří novináři jim okamžitě poskytli patřičný prostor, u této omluvy bylo přítomno celkem pět lidí.
Další oblíbená polopravda – možná, že přímo lež – je, že ČRo 6/RSE je prý společný projekt Českého rozhlasu, RSE a RFE/RL, potažmo i dalších stanic, jako jsou BBC, VOA, Deutsche Welle atd. Skutečnost je však opět jiná. ČRo 6/RSE skutečně přebírá některé programy těchto stanic. Jenže tvrzení, že jde o společný projekt, má z hlediska našeho zákona o vysílání asi takovou logiku, jako kdyby se nám někdo snažil namluvit, že program ČT 1 je společný projekt České televize, Febia a Vachler Art Company. A to vše jen proto, že tyto firmy pro Českou televizi na zakázku vyrábějí některé pořady. Takže mě trochu neuctivě napadá, že kdyby měl Fero Fenič stejný “talent” jako Pavel Pecháček, klidně by mohl tvrdit, že Febio v České republice provozuje televizní vysílání. Na druhou stranu však rozhodně netvrdím, že žádná smlouva o spolupráci mezi Českým rozhlasem, RSE a RFE/RL neexistuje. Rozhodně z ní však nelze vyvozovat tvrzení, že v České republice vysílá subjekt s názvem Rádio Svobodná Evropa.
Aby to všechno bylo ještě o něco komplikovanější, na stejných kmitočtech jako ČRo 6/RSE vysílá určitou část dne také skutečná americká RFE/RL. Pozor! Jenže ve slovenštině. A na toto vysílání také skutečně má americká RFE/RL licenci od české Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Této skutečnosti však někteří opět využívají k mlžení o financování a zaměňování různých Svobodných Evrop. Po technické stránce se jedná o pozůstatek z dob federace. Pro české země i pro Slovensko jsou na středních vlnách koordinovány stejné kmitočty a takhle to zůstalo i po rozdělení federace. Jde o tzv. sdílené kmitočty, kdy se v průběhu dne na téže frekvenci střídají vysílající subjekty, v tomto případě Český rozhlas (ČRo 6/RSE) a RFE/RL. Jen pro pořádek dodávám, že toto “americké” vysílání ve slovenštině vůbec není předmětem zájmu rady pro vysílání.
A aby to všechno bylo ještě zamotanější, na stejné adrese jako veřejnoprávní ČRo 6/RSE sídlí také další soukromá – tentokrát česká – firma toho jména, totiž Rádio Svobodná Evropa s.r.o. (?!?) Marně přemýšlím, jestli takhle nepřehlednou a zamlženou strukturu má nějaké soukromé české rádio, respektive k čemu vlastně tolik Svobodných Evrop je.
Nikdo Pavlu Pecháčkovi a spol. neupírá jeho minulé zásluhy. Zákony však platí pro všechny stejně. I pro ty, kteří si myslí že Svobodná Evropa je posvátná kráva, okolo které musíme našlapovat v uctivém oblouku. Z výše napsaného tedy vyplývá, že ČRo 6/RSE je ve skutečnosti něčím jiným, než za co jej někteří vydávají, totiž jednou ze stanic veřejnoprávního Českého rozhlasu. Nic více, nic méně. Nejsou to dvě spojené či spolupracující stanice, nýbrž jedna jediná. Opačné tvrzení má asi takovou logiku, jako kdyby nás někdo chtěl s naprosto vážnou tváří přesvědčit, že ČRo 1 – Radiožurnál není stanice jedna, nýbrž stanice dvě, totiž ČRo 1 a Radiožurnál. Nemám důvod nevěřit tvrzení, že (“Pecháčkova”) RSE je nezisková organizace, ani nemám důvod nevěřit panu Dinovi, že ve “velké” Svobodné Evropě chápou tu “malou” jako svoji “dceřinku”. Jenom nechápu, proč odpovědní pánové kolem toho tak strašně mlží, místo aby veřejnosti přesně, jednoznačně a vyčerpávajícím způsobem řekli kdo, komu, kolik, kudy a za co. Takhle se vkrádá možná neopodstatněná, trochu potměšilá myšlenka, že “nezisková” RSE je pro pár lidí ve skutečnosti zisková až až. A jen se nechce, aby se o tom všeobecně vědělo. Dokonce jsem od jednoho zasvěceného člověka vyslechl velmi neuctivou, jedovatou poznámku, že posvátná kráva se přeměnila v dojnou.
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání obdržela na ČRo 6/RSE několik stížností. A po výkonech kupříkladu pana Rejžka v době televizní krize a při vědomí politických aktivit některých “nezávislých” redaktorů této stanice se ani není co divit. Povinností rady je tyto stížnosti prošetřit. Od toho tu rada je a na to také má ve svém rozpočtu peníze. Proto si přesně podle zákona vyžádala od provozovatele, tedy Českého rozhlasu, záznam vysílání ČRo 6/RSE třicet dnů zpátky. To je onen tak mytizovaný monitoring. Vůbec přitom není pravda, že monitoring ČRo 6/RSE provádí rada pro vysílání tento rok již potřetí. Ze strany rady pro vysílání se jedná o první monitoring této stanice. Objednavatelem onoho dalšího monitoringu ze začátku roku, kterého se zastánci Pravdy a Lásky dovolávají, nebyla Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, nýbrž Rada Českého rozhlasu. Rada pro vysílání jej donedávna vůbec neměla ani k dispozici. (Jen pro zajímavost uvádím, že tento monitoring zadaný Radou Českého rozhlasu jednomu z pracovišť Univerzity Karlovy, který má být důkazem objektivity a vyváženosti ČRo 6/RSE, ve skutečnosti vůbec nezahrnoval tu nejproblémovější část vysílání, totiž kontaktní pořady, třeba právě ty páně Rejžkovy. Jeho faktická vypovídací hodnota je tedy téměř nulová a docela zajímavé by bylo zjistit, kteří že to akademici se pod něj podepsali. Možná, že bychom tu objevili docela zajímavá jména.) Ale zpět k monitoringu rady pro vysílání. Analýzu vyváženosti provede nikoli rada sama, nýbrž na zakázku některá z vybraných firem, které se na takovou činnost specializují. Jediné, o co přitom jde, je zjistit, zda si některá politická skupina, politická strana či zastánci jednoho politického směru nepřisvojují právě tuto stanici veřejnoprávního rozhlasu více, než je zdrávo. Takové počínání by totiž bylo v rozporu se zákonem.
Podobných monitoringů různého rozsahu provádí rada během roku desítky. Jde tedy o naprosto standardní záležitost. Stejné analýze vyváženosti byly kupříkladu podrobeny Česká televize, Nova a ČRo 1 – Radiožurnál, respektive jejich zpravodajství a publicistika v době televizní krize. Nepředbíhejme tedy, třeba se v případě ČRo 6/RSE nakonec ukáže, že je všechno v nejlepším pořádku. (Pozn. 2003: Analýza fimry InnoVatio nevyváženost nepotvrdila. Myslím, že za to však spíše může použitá metodika a nikoli to, že by ve vysílání ČRo 6/RSE bylo vždy a všechno v pořádku. Ale je to můj osobní názor, který nikomu nevnucuji.) Anebo se ukáže, že ČRo 6/RSE nějakou skupinu, stranu či politický směr preferuje. I v takovém případě je však jedinou kompetencí, kterou Rada pro rozhlasové a televizní vysílání vůči Českému rozhlasu má, pouhé konstatování, že vysílání je nevyvážené. Žádná sankce tu však, na rozdíl od soukromého sektoru, kde hříšníkovi hrozí odejmutí licence, neexistuje. Výkřiky o zakazování či rušení jsou proto nehoráznou demagogií. Podpásová kampaň, kterou kdosi rozdmychává jen a jen proto, že RRTV dělá přesně to, od čeho tu podle zákona je, však vyvolává podezření, že někdo se výsledku bojí. Ona totiž opravdu není žirafa jako žirafa.
Šest “Svobodných Evrop”
- Radio Free Europe – Radio Liberty, Inc.
– USA- Radio Free Europe – Radio Liberty, Inc.
– organizační složka, ČR. Toto je jediná “skutečná americká” Svobodná Evropa. Sídlí v budově bývalého Federálního shromáždění. V České republice česky vůbec nevysílá.- Radio Svobodná Evropa, Inc.
– USA- Radio Svobodná Evropa, Inc.
– organizační složka, ČR. Toto je “Pecháčkova” Svobodná Evropa. Bývá často a někdy zcela programově zaměňována s “americkou” Svobodnou Evropou. Jedná se však o jiný právní subjekt, než je RFE/RL. Tato firma spolupracuje na smluvním základě s Českým rozhlasem.- Radio Svobodná Evropa, s.r.o.
– ČR. Toto je “eseróčko”, které si založili Ludmila Rakušanová, Milan Schulz a Martin Schulz.- Český rozhlas 6 – Radio Svobodná Evropa.
Toto je jedna ze stanic veřejnoprávního Českého rozhlasu. Pouze tato “Svobodná Evropa” byla v nedávné minulosti předmětem zájmu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.
(Revue Proglas, červenec 2001)
Zmatení kolem Svobodných Evrop
Připadá mi to trochu hloupé, vést naše domácí žabomyší spory v době, kdy jsme svědky celosvětově významných událostí (Pozn. 2003: útok na WTC 11. 9. 2001), jejichž dopad si mnozí z nás možná ani neuvědomují. Mezi naše žabomyší spory řadím samozřejmě i nedávnou polemiku týkající se rozhlasové stanice ČRo 6 – Rádia Svobodná Evropa, která se v kontextu možného teroristického útoku na Radio Free Europe – Radio Liberty skutečně může jevit jako zbytečná malichernost.
Jenže toto zdání klame, což jsem si uvědomil, pročítaje v Neviditelném psu reakce některých čtenářů na “vojenské manévry” (Pozn. 2003: obrněné transportéry u Národního muzea) v centru Prahy. Zaujala mě totiž poznámka jednoho pisatele, který poněkud posměšně konstatoval, že kdyby Svobodná Evropa nesídlila v bývalém Federálním shromáždění, měla by to Lída Rakušanová dál do práce. A předpokládám, že tento čtenář není zdaleka jediný, kdo má všechny ty Svobodné Evropy jaksi pomotané.
Možná, že právě v tomto kontextu alespoň někteří lidé pochopí, že právní hnidopišství některých lidí z Rady pro rozhlasové a televizní vysílání není až tak bezdůvodné, jak se mohlo zpočátku zdát. O co jde? Lída Rakušanová, stejně tak jako Pavel Pecháček a spol., totiž vůbec nejsou zaměstnanci RFE/RL a jejich pracoviště se tedy nenachází v bývalém Federálním shromáždění. Jsou to naopak zaměstnanci či spolupracovníci veřejnoprávního Českého rozhlasu, respektive jedné z jeho stanic, totiž ČRo 6/RSE, která spíše shodou některých historických okolností má obdobný (a poněkud zavádějící) název jako americká stanice, jíž jsme poskytli pohostinství v budově bývalého Federálního shromáždění. Pecháček i Rakušanová tedy chodí do práce úplně jinam, což samo o sobě určitě není to nejdůležitější.
Jako podstatnější se jeví, že samotná stanice ČRo 6/RSE tomuto zmatení sama velmi přispívá svým chybným ohlašováním, které posluchače uvádí v omyl. (“Slyšeli jste zprávy Rádia Svobodná Evropa na stanici ČRo 6.”) Vytváří totiž dojem, že poslouchají vysílání jiného právního subjektu, než je ten, který je dle zákona za toto vysílání odpovědný. V kontextu posledních událostí je zřejmé, že to, jak se co jmenuje, zřejmě není až tak úplná malichernost.
(říjen 2001)
(Pozn. 2003: Projekt stanice ČRo 6/RSE v září 2002 skončil. Oficiálně proto, že se americká strana rozhodla přesunout finanční prostředky na vysílání do jiných zemí. Zda to byl důvod jediný, lze jen spekulovat. Já jsem přesvědčen, že nikoli. ČRo 6 vysílá dál, ovšem už bez přídomku RSE v názvu.)