TV 3: Když dva dělají totéž, není to totéž
Kauza TV 3 se na první pohled jakoby podobá kauze televize Nova. Po podrobnějším prozkoumání však zjistíme, že se ve skutečnosti zásadně odlišuje. Podobnost je v tom, že i zde máme co do činění s bezskrupulózním zahraničním investorem, který svoje vlastní omyly a podnikatelské chyby svaluje na orgány státu. Evidentní byla také jeho snaha parazitovat na dílčím výroku stockholmské arbitráže. Za tím účelem si najal P. R. agenturu Jiřího Hrabovského. A pan Hrabovský se skutečně činil, co mu síly stačily. (Stejně jako o pár týdnů později, když pro změnu žehlil mediální průšvihy autobazarů AAA Auto.)
Díky pánům Jiřímu Hrabovskému a Milanu Šímovi se také poprvé v televizní historii uskutečnila píárová akce v podobě teatrálního vypnutí jedné televize (TV 3) v přímém přenosu jiné televize (ČT). Pánové, kteří se velmi dobře znají z dob, kdy oba byli redaktory komunistické Československé televize, to sesynchronizovali do Šímova diskusního pořadu Naostro, ve kterém jsem byl hlavním hostem a Hrabovský jedním z oponentů. Namísto normálního programu TV 3 naskočil na obrazovce titulek, který evokoval “černou obrazovku” z doby krize ČT a svaloval vinu na radu. Jen tak mimochodem – za tuhle prasárnu by v normálních poměrech byl odpovědný redaktor nejen okamžitě vykázán z veřejnoprávní obrazovky, nýbrž i navěky ze světa slušných novinářů. V našem mediálním Kocourkově někteří novináři Šímovi dokonce tleskali (viz článek Pátá kolona v kapitole Novináři všech zemi, spojte se!).
Kauzu TV 3 také odlišuje postoj Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Zatímco v případě TV Nova se rada – naprosto správně – nikdy nenechala vtáhnout do řešení obchodního sporu dvou soukromých subjektů, jež přísluší soudům, v případě TV 3 většina radních neuvěřitelnému tlaku médií (pan Hrabovský se opravdu překonával) a politiků celého (!!!) politického spektra podlehla. Bylo před Vánoci (2001) a politici chtěli mít klid. Co jim bylo do nějakého malého českého podnikatele z Hradce Králové, když tolik křičela slavná americká pojišťovna Prudential. Výsledkem bylo odejmutí licence Martinu Kindernayovi. Pouze tři radní se postavili proti: zlínský filmový historik Jiří Novotný, advokát a docent Právnické fakulty Univerzity Karlovy Daniel Novák a já. Správnost našeho stanoviska za několik měsíců potvrdil soud, když Kindernayovi licenci vrátil. Nevím, jak pro Martina Kindernaye, ale pro mě to byla po tom všem mediálním a politickém smýkání satisfakce obrovská.
Pro lepší orientaci ještě několik vysvětlivek: Prudential (USA), Argus Capital (USA), EMV (Lucembursko), TV 3 a. s. (ČR) jsou jedna strana sporu, Martin Kindernay druhá. Lucemburská KTV formálně patřila Kindernayovi, ale ve skutečnosti v ní a o ní rozhodovala druhá strana. TV 3 cz bylo označení programu, který Kindernay přebíral od TV 3 a. s.
TV 3 – faktografie
(Pozn. 2003: Předem čtenáře varuji, následující text je stoprocentní “úředničtina”. Kdo se jím však prokouše, má šanci pochopit všechny časové a právní nuance spolupráce Martina Kindernaye s TV 3 a. s. Nikdo z novinářů to nikdy neudělal.)
Vzhledem k tomu, že se v poslední době objevují zkreslené či nepřesné informace o “kauze” TV 3, nebude na škodu připomenout základní právní a věcné údaje:
- Licenci k lokálnímu terestrickému televiznímu vysílání v Hradci Králové obdržel Martin Kindernay jako fyzická osoba v roce 1996. V té době společnost European Media Ventures, S. A. (EMV) se sídlem v Lucembursku, která později investovala do společnosti TV 3 a. s., poskytující Martinu Kindernayovi služby, ještě neexistovala a nemohla mít tudíž jakýkoliv vztah k licenci.
- Společnost EMV, S. A. nebyla investorem TV 3 a. s. ještě ani v době rozšíření licence Martina Kindernaye o 11. kanál v Praze v roce 1999. Ani v tomto případě tedy nemohla mít k licenci žádný vztah.
- Provozovatelem vysílání s licencí k lokálnímu televiznímu vysílání v Praze (TV 3 Praha) a Hradci Králové (TV 3 Hradec Králové) byla od jejího udělení až do 9.10.2001 fyzická osoba Martin Kindernay.
- Společnost TV 3 a. s. je jakožto držitel satelitní registrace provozovatelem televizního vysílání programu s názvem TV 3 cz prostřednictvím družice a kabelových systémů na celém území republiky.
- Licence Martina Kindernaye kombinuje původní a převzaté vysílání. Martin Kindernay v časech mimo vlastní původní lokální a metropolitní vysílání je podle licenčních podmínek povinen přebírat program TV 3 cz provozovatele TV 3 a. s.
- Investoru v TV 3 a. s., společnosti European Media Ventures, S. A. (EMV), jejímiž hlavními podílníky jsou investiční fond Argus Capital, Peter Gerwe a Jan Obrman ale nikdy nevznikl právní nárok na žádnou licenci pro pozemní televizní vysílání a nemohl tedy nikdy mít ani kontrolu nad licencí Martina Kindernaye.
- Provozovatel televizního vysílání s licencí Martin Kindernay se rozhodl požádat radu o převedení licence z fyzické na právnickou osobu. Učinil tak mj. i v souladu se smlouvou, kterou uzavřel s EMV, S. A. dne 22. 6. 2001. Tato smlouva ukládá Martinu Kindernayovi požádat o převedení licence na právnickou osobu KTV, S. a r. l. se sídlem v Lucembursku, nebo – v případě neschválení tohoto převodu radou – na právnickou osobu, kterou podle dikce vysílacího zákona a dané smlouvy založí či převezme v ČR. Převedení licence z fyzické na právnickou osobu, vlastněnou 100% původním držitelem licence umožňuje nový zákon o rozhlasovém a televizním vysílání č. 231/2001 Sb. ve svých přechodných ustanoveních.
- Dne 28. 8. 2001 na návštěvním dnu informoval Martin Kindernay spolu se zástupci EMV, S. A. (George Collins, Peter Gerwe, Jan Martinek) o dvou variantách převodu licence, a to jak na lucemburskou, tak na českou právnickou osobu. Poté téhož dne požádal Martin Kindernay o převedení licence na lucemburskou společnost KTV, S. a r. l. Tato žádost byla radou zamítnuta 11. 9. 2001, a to na základě znalosti právního a smluvního pozadí věci. Správní rozhodnutí ve věci bylo žadateli doručeno dne 18. 10. 2001 a ten je plně akceptoval svým dopisem.
- Po zamítnutí převodu na společnost KTV, S. a r. l. proto Martin Kindernay v souladu se shora zmíněnými ujednáními mezi ním a EMV, S. A. požádal o převedení licence na společnost RTV Galaxie, a. s. se sídlem v České republice. Rada této žádosti vyhověla dne 9. 10. 2001, správní rozhodnutí bylo žadateli doručeno dne 23. 10. 2001.
- V obou společnostech (KTV, S. a r. l. i RTV Galaxie, a. s.) má Martin Kindernay 100% majetkovou účast tak, jak to požaduje § 68, odst. 6 vysílacího zákona. Správnost postupu rady v této věci paradoxně potvrdila i žaloba společnosti KTV, S. a r. l. na radu, podaná k Městskému soudu v Praze dne 8. 10. 2001. Radu totiž žaluje společnost, kterou stoprocentně vlastní Martin Kindernay. Ten však radě písemně potvrdil, že správní rozhodnutí ve věci bezvýhradně přijímá a nebude je nijak napadat. Z uvedeného proto vyplývá, že ve společnosti KTV, S. a r. l. nerozhoduje 100%ní majitel společnosti, a proto tedy nemůže mít ani jako provozovatel zákonem stanovenou kontrolu nad vysíláním. Pokud by rada převod na KTV, S. a r. l. schválila, musela by za tohoto stavu věcí jako další krok ihned zahájit správní řízení o odnětí licence. (Pozn. 2003: Podle stanov KTV, existují ve společnosti ředitelé “A”, kteří rozhodují o všem, a ředitelé “B”, kteří nerozhodují o ničem. Kindernay je v postavení ředitele (jednatele) “B”. Jako stoprocentní vlastník by tedy před naším mediálním zákonem zodpovídal za něco, co vůbec nemůže ovlivňovat.)
- Správnost postupu rady ve věci výkladu ustanovení § 68 odst. 6 zákona o vysílání potvrdilo i stanovisko Ústavu státu a práva Akademie věd České republiky ze dne 29. 10. 2001.
Na základně uvedených skutečností lze konstatovat, že:
- Společnost KTV, S. a r. l. nebyla poškozena rozhodnutím rady, protože na převod licence není právní nárok.
- Společnost TV 3 a. s. a společnost EMV, S. A. neměly nikdy v držení licenci na pozemní televizní vysílání na území ČR, stejně tak ani podíl na licenci nebo kontrolu nad licencí
- Rada proto nemohla svým rozhodováním poškodit zákonné zájmy společností EMV, S. A. či KTV, S. a r. l. Rada naopak ve věci rozhodovala se znalostí smluvního pozadí i právních aktů, které tyto společnosti v nedávné minulosti uzavřely s držitelem licence Martinem Kindernayem,
- České republice nehrozí riziko prohry v případném mezinárodním arbitrážním řízení. Investor v tomto případě vložil prostředky do společnosti TV 3 a. s., a nikoli do provozovatele vysílání s licencí. K licenci M. Kindernaye investor nikdy neměl a dosud nemá žádný vztah. Změna tohoto stavu, umožněná novým vysílacím zákonem a rozhodnutím rady, je nyní záležitostí obou stran sporu. Jakákoli analogie s případem TV Nova (a souvisejícími arbitrážemi) je vzhledem ke shora uvedenému bezpředmětná.
(listopad 2001)
(Pozn. 2003: Tuto faktografii odsouhlasila RRTV a lze ji považovat za její dokument.)
TV 3 nejvíce ohrožuje její vlastní management
Problém TV 3 není na pólech tohoto sporu, tedy u majitele licence Martina Kindernaye na straně jedné a amerického investora Argusu (Prudentialu) na straně druhé. Problém je v českém managementu TV 3. Tedy v lidech, které si američtí investoři najali, aby hájili jejich zájmy, a oni se zatím – jak to tak vypadá – nejvíce postarali sami o sebe.
Kde je oněch 600 milionů proinvestovaných korun? Má TV 3 nějakou budovu, techniku, rozsáhlou knihovnu atd.? Má vytvořenou vlastní zpravodajskou redakci? Nikde nic. Většina těch peněz je v kapsách právě těchto lidí. Za americké peníze si pro sebe udělali dobrý kšeft a někteří za ně dokonce rozehráli svoje polické hry. Konkrétně Jan Obrman. Jiní přes třetí společnosti prodávali TV 3 dráže to, co si mohla levněji koupit přímo.
Hrát si na celoplošnou plnoformátovou televizi, mám-li pokrytí v Hradci Králové a Praze a sledovanost nula celá něco, je čiročiré bláznovství, které lze provozovat pouze dočasně. Tenhle “večírek” by skončil karambolem i bez konfliktu mezi Kindernayem a investorem.
Proti “stratégům” z managementu TV 3 a jejich politickým poradcům se teď obrací i jejich dlouhodobá poťouchlá snaha zbavit majitele licence jakéhokoli vlivu. Tlačen ke zdi udělal Kindernay jediné možné. Nedal se.
Původní projekt TV 3 (v okamžiku rozšíření do Prahy) přitom měl šanci na úspěch. Jenže to by televize musela jít spíše cestou původní hradecké Galaxie, tedy cestou levné, doplňkové televize, a ne megalomanskou a neufinancovatelnou hrou na něco, čím není a ani nemůže být. Takhle ji ovšem nenasměroval Kindernay, nýbrž Obrman a spol. Dával to tušit už opulentní startovní “mejdan” na kbelském letišti. Takhle hogo fogo se nechoval Železný ani v dobách své největší slávy.
Jako členu RRTV mi do obchodních věcí nic není, ale být na místě amerického investora udělal bych si na prvním místě pořádek v tom, kdo a jakým způsobem hájí v Česku mé zájmy. Možná by onen investor zjistil, že jeho problém není v obchodním partnerovi – vlastníku licence, nýbrž v jeho vlastním domě.
Umanuté trvání managementu TV 3 na lucemburské variantě převodu licence spíše než s čímkoli jiným ve skutečnosti souvisí s vypsanými cílovými prémiemi právě těchto lidí za realizaci převodu licence na lucemburskou KTV. Jedna ze zákulisních informací – a poctivě dodávám, že neověřených – říká, že právě v Lucembursku by byla TV 3 obratem prodána dál. Není obtížné si domyslet, která televize tam má své domovské sídlo.
(listopad 2001)
Tichý konec kauzy TV 3
Za naprostého nezájmu médií spěje ke svému konci kauza TV 3/Galaxie. Na ambiciózní společnost TV 3 a. s., která ještě nedávno vyhrožovala mezinárodní arbitráží, byl prohlášen konkurs. Policejní vyšetřování Martina Kindernaye, vyvolané jeho bývalými partnery v čele s Janem Obrmanem, se pomalu obrací proti samotným iniciátorům a naopak Kindrnaye postupně očišťuje. Znechucený Kindernay televizní podnikání raději opouští a svůj majetkový podíl ve společnosti RTV Galaxie prodává skupině GES Holding. Jana Obrmana, pod jehož manažerským vedením přišli američtí investoři o 600 miliónů korun, lze vidět, jak se po pražských ulicích prohání v těch nejdražších automobilech a na luxusních motorkách.
Předposlední dějství obstaraly soudy. Jeden vrátil Martinu Kindernayovi, respektive jeho firmě RTV Galaxie odejmutou licenci. Druhý neshledal nic závadného na postupu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, která nejdříve zamítla převod Kindernayovy licence na lucemburskou společnost KTV a poté její převod povolila na českou firmu RTV Galaxie.
Kdo si ještě vůbec vzpomene, že na stranu Američany vlastněné TV 3 se doslova skandálně postavili někteří vládní představitelé v čele s místopředsedou vlády Rychetským a ministrem kultury Dostálem? Kdo si vzpomene, že jim k tomu posloužilo účelově a za peníze TV 3 vypracované právní stanovisko doc. Mikuleho, člena Legislativní rady vlády? Kdo si vzpomene, že správnost postupu rady naopak již předtím potvrdila právní expertiza Ústavu státu a práva Akademie věd České republiky? A konečně – vzpomene si někdo, kdo od začátku až do konce tvrdil stále to samé, a častokrát skoro jediný proti všem? A že správnost mé právní argumentace a postojů nakonec vždy potvrdil soud?
Poslední dějství je nyní na radě pro vysílání, která musí ještě vyslovit předběžný souhlas s majetkovým převodem RTV Galaxie.
Co zbývá dodat? Nezájem médií je zvláště zarážející ve srovnání s tím, jakou pozornost této kauze někteří novináři věnovali po jejím vypuknutí. Přímo se tak nabízí otázka, zda tito žurnalisté pracují v zájmu svých čtenářů, posluchačů a diváků, nebo ve prospěch či přímo v žoldu P. R. agentury najaté jednou stranou sporu. Tentokrát to byla agentura Jiřího Hrabovského. Kdo bude dalším zákazníkem našich nezávislých novinářů?
(červenec 2002)